Ještě nedávno šlo o filmovou chloubu Slovenska. Dnes tam rostou plísně a hnízdí holubi

Tady se kdysi před hlavním vchodem fotografovaly filmové hvězdy a kameramani drželi v rukou techniku, kterou ve zbytku východního bloku ostatní viděli leda v amerických magazínech. Místo, kterým se proháněli režiséři, producenti z Kalifornie i celé generace herců, mělo být nablýskanou výkladní skříní středoevropské kinematografie. 

Dneska se tu po metrech loupe omítka, na zaprášených kostýmech ve skladech se rozlézá plíseň a po halách se prohánějí holubi, jako by si areál odjakživa pronajímali zrovna oni. Ze stropů kape, dveře visí na jednom pantu a kolemjdoucí, kteří sem občas zabloudí, si raději pořizují fotky z bezpečné vzdálenosti za plotem. 

Jak je možné, že komplex, do kterého stát kdysi nasypal stamiliony korun a o kterém se psalo v zahraničních filmařských časopisech, dnes vypadá spíš jako kulisa béčkového hororu než jako vyhlášené pracoviště herců a režisérů? 

Když tu ještě voněly čerstvě rozbalené reflektory

Komplex s ambicemi malého filmového města začal vyrůstat v podhůří středoevropského hlavního města už v roce 1949. První ostrý snímek se tu začal natáčet o čtyři roky později a od té chvíle proměnili ateliéry v pásovou výrobu snů, pohádek a propagandistického dryáku. 

Vznikly tady stovky celovečerních titulů, tisíce dokumentárních pohlednic doby i zpravodajských šotů. V dobách největší slávy v halách žilo přes tisíc lidí, od osvětlovačů po střihače, od kostymérek po skladnice. Pamětníci dnes říkají, že chemická vůně z laboratoří se nad celým kopcem vznášela jako jakýsi parfém kinematografie.

Tajný recept slovenské filmové chlouby

Sedmdesátá léta byla pro objekt zlomová. Vedení si v roce 1979 vydyndalo ze Státní banky československé devizový úvěr na nákup nejmodernější techniky, kterou v celém socialistickém bloku nikdo jiný neměl. Tak vznikl proslulý Dom zvuku, technologická chlouba komplexu a důvod, proč se k areálu začaly natahovat ruce západních koproducentů. 

Aby se devizový dluh nějak splácel, muselo studio chňapnout po každé zahraniční nabídce. Z téhle nutnosti se zrodil třeba sedmidílný fantasy projekt Frankensteinova teta v režii Juraje Jakubiska. 

Jméno hlavního hrdiny příběhu

Bavíme se o filmových ateliérech Koliba, které se rozprostírají na svahu nad Bratislavou a kterým lidé z branže odjakživa říkali slovenský Hollywood. Prvního července 1996 podepsala společnost Štúdio Koliba a. s. privatizační smlouvu, jíž si hlavní filmový areál na Slovensku pořídila zhruba za 110 milionů korun.

Mělo se investovat, modernizovat, jenže opak byl pravdou. Z chodeb začaly mizet kamery, projektory, mixážní pulty a postupně i kotouče dotočených snímků, na které se po Slovensku celé generace chodily dívat do kin. 

Než se areál začal hroutit, točil tu Clooney i Kidman

Točil se tu thriller The Peacemaker s Georgem Clooneym a Nicole Kidman, fantasy Dragonheart i Kull Dobyvatel, takže časopis Variety tehdy psal o jedné z největších natáčecích hal v celé Evropě. O třech megaprodukcích za jediný rok se ve filmovém světě mluvilo jako o slovenském zázraku. Pak ale slávu odvál vítr a studio se v roce 2001 dostalo do konkurzu.

Procházka po areálu se dneska blíží spíš adrenalinové disciplíně. Není nouze o padající kusy fasády, výstražné cedule na každém kroku, vybydlené místnosti a vyloupené sklady kostýmů. Velkou část pozemků dnes vlastní finanční skupina J&T, která tu nemá v plánu udělat nové filmové haly. Místo toho prostor plánuje přeměnit v rezidenční zástavbu a luxusní byty. 

Tak co vy na to? Máte oblíbený film nebo seriál, který vznikl právě na Kolibě, a teprve dnes vám došlo, že tahle rozpadající se kulisa je jeho domovinou? Nebo jste areálem nedávno procházeli a stihli si pořídit záběry dřív, než budovy ustoupí buldozerům? Podělte se o své poznatky v komentářích. 

Zdroje: dennikn.sk, kultura.pravda.sk, variety.com