Honorář Václava Vorlíčka za režii Tří oříšků pro Popelku dnes zní směšně. Tehdy ale 40 000 Kčs odpovídalo 18 výplatám

Patří k nejmilovanějším českým vánočním pohádkám a každý prosinec se vrací na obrazovky. Muž, který jí vtiskl nezaměnitelnou tvář, si za svou dřinu tehdy přišel na částku, která dnešního diváka nejspíš pobaví. V době, kdy snímek vznikal, to však byla úplně jiná písnička. 

Kolik si vlastně slavný filmař za tuhle nesmrtelnou klasiku odnesl domů? 

Pohádka, kterou známe nazpaměť téměř všichni

Vánoce bez Tří oříšků pro Popelku si u nás dovede představit jen málokdo. Snímek z roku 1973 natočil režisér Václav Vorlíček ve spolupráci s východním Německem a od té doby zestárl asi jako dobré víno. Ať zapnete televizi v kterýkoliv prosincový podvečer, na některém kanále nejspíš zrovna cinkají kouzelné oříšky nebo se Popelka žene na koni zasněženým lesem. 

Cesta téhle pohádky na plátno ale nebyla ani zdaleka procházka růžovým sadem. Jako první měl snímek točit Jiří Menzel, jemu se však do spolupráce s německými partnery nechtělo a scénář tak nakonec skončil ve Vorlíčkových rukou. Barrandov nabízel na natáčení necelé dva a půl milionu korun, jenže zkušený filmař hned tušil, že za tolik pohádku dostatečně nevyšperkuje. 

Řešení našel u kolegů napojených na východoněmecké studio DEFA, díky čemuž se na natáčení sešlo zhruba dvakrát tolik peněz. Německá strana ovšem měla svých osm stovek lidí volných výhradně v chladných měsících, takže z původně plánovaného letního natáčení bylo rázem zimní. Ale u kostýmů tento fakt nikdo nezohlednil. Takže chvílemi měli herci na place co dělat. 

Kolik si režisér doopravdy odnesl

Václav Vorlíček dostal za režii Tří oříšků pro Popelku rovných čtyřicet tisíc korun československých. Z dnešního pohledu to zní skoro jako výsměch, když si člověk představí, kolik práce se za tím vším skrývalo. Tehdy ale 40 000 Kčs odpovídalo 18 výplatám, protože průměrná mzda činila v roce 1973 pouhých 2 164 korun. 

Aby si člověk tu částku uměl lépe představit, hodí se malé srovnání s realitou tehdejších domácností. V sedmdesátých letech si za takový obnos mohl klidně koupit menší dům se zahradou, takže o žádné drobné rozhodně nešlo. U herců záležela odměna hlavně na tom, jak vysoko si je tehdejší moc cenila. 

Kdo se pyšnil titulem národní umělec, dostával podle dobových sazeb kolem třinácti stovek za jediný den před kamerou, zasloužilí umělci pak zhruba o pět set méně. Stejnou čtyřicetitisícovou sumu jako Vorlíček si mimochodem odnesl i skladatel Karel Svoboda.

Jméno v titulcích, které nebylo správné

Co se týká scénáře, jeho skutečným autorem byl František Pavlíček, dramatik, někdejší šéf vinohradského divadla a spolutvůrce scénáře oceňované Markety Lazarové, kterého normalizační aparát vyškrtl z veškerého kulturního života. Aby se pohádka vůbec dostala do výroby, zaštítila ho svým jménem dramaturgyně Bohumila Zelenková, za niž se pravý tvůrce nenápadně ukryl. 

Kdyby se tehdy provalilo, kdo scénář doopravdy sepsal, žádné kouzelné oříšky bychom si o Vánocích nejspíš nepouštěli. Pavlíček za svou práci dostal šestadvacet tisíc korun, což byla vzhledem k okolnostem spíš malá náplast za tak velké riziko.

Skutečné peníze začaly chodit až mnohem později

Ta zmiňovaná odměna byla jen začátkem, protože pohádka dodnes putuje po celém světě a autorům za ni každoročně chodí tučné odměny. Sám režisér po čtyřech desetiletích prozradil, že mu autorské odměny za samotnou Popelku dělají zhruba tři miliony korun ročně, a jeho dědicům je budou vyplácet ještě dlouhá léta. 

„Popelka je pohádka pohádek, celý život jsem dělal jen to, co mě bavilo,“ prozradil v rozhovoru pro Aktuálně.cz Václav Vorlíček. 

Jen během vánočních svátků roku 2012 mohli němečtí diváci pohádku vidět hned na devíti stanicích, a to dohromady čtrnáctkrát, takže o pravidelný přísun korun rozhodně nebyla nouze. Vorlíček, který zemřel v roce 2019 ve věku osmaosmdesáti let, ostatně sám vždycky tvrdil, že nejcennější odměnou pro něj nebyla výplata, ale smích diváků v sále.

Překvapila vás výše honoráře?

Zdroje: blesk.cz, csfd.cz, zeny.iprima.cz