Za film, který mu přinesl Oscara, dostal Jiří Menzel 19 tehdejších výplat. Celý honorář utratil za jedinou věc

Už na základní škole jsme se učili o dílech Bohumila Hrabala. Jeden z jeho příběhů o nesmělém mladíkovi, který za války nastoupí na malé nádraží, se později dostal také na filmové plátno. Režie se ujal tehdy osmadvacetiletý Jiří Menzel, který si s filmem došel až pro Oscara. A honorář, který za film obdržel, utratil do poslední koruny za jedinou věc.

Ve filmu se představí mladý výpravčí Miloš, malé nádraží a válka, která zůstává chvíli v pozadí, aby nakonec do příběhu tvrdě zasáhla. Jiří Menzel tehdy netušil, že natáčí budoucí klasiku. Doufal hlavně v to, že mu po debutu svěří ještě nějaký film, nakonec však získal Oscara.

Hlavně chtěl, aby ho nechali natočit ještě něco

Jiří Menzel vyrůstal v rodině spisovatele a novináře Josefa Menzela, a tak měl ke knihám i kultuře blízko už odmala. Na pražské FAMU vystudoval režii a jeho díla jsou k nepoznání od ostatních. Menzel měl slabost pro docela obyčejné lidi a jejich milostné zmatky, slabosti a trapasy, které zvenčí vypadají jako maličkosti, ale když se v nich ocitnete, pochopíte, že to takové maličkosti nejsou.

Měl neuvěřitelný cit pro českou literaturu. Nejvíc mu sedla díla Bohumila Hrabala, ale skvěle pracoval i s Vladislavem Vančurou. Nekopíroval doslova jeho stránky do filmového scénáře, ale vytáhl z knížek atmosféru, humor a nenápadné detaily.

Postřižiny, Slavnosti sněženek nebo Skřivánky na niti můžete vidět podesáté a znát repliky zpaměti, ale stejně vás pokaždé dostanou.

Jiří Menzel zemřel v září 2020 ve věku 82 let. Natočil řadu filmů, které dodnes patří k tomu nejlepšímu z české kinematografie. S jedním konkrétním snímkem však bude jeho jméno spojené navždy.

Příběh z malého nádraží došel až do Hollywoodu

Když Jiří Menzel v roce 1966 natočil Hrabalovy Ostře sledované vlaky, stvořil něco mimořádného, co vůbec neočekával. Václav Neckář v roli mladého výpravčího Miloše Hrmy neřeší na venkovském nádraží válku, která právě probíhá, ale vlastní nesmělost a milostná zklamání. Válka se odehrává v pozadí, ale v centru děje se nachází jemný, mírně melancholický humor, a to až do nevyhnutelného, mrazivého finále.

O dva roky později získal Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. Po Obchodu na korze se jednalo o teprve druhý pro Československo, přičemž na dalšího Kolju jsme pak čekali až do roku 1997.

Menzel z Oscara nebyl zas tak u vytržení a s úsměvem říkával, že měli prostě kliku. Mnohem víc ho těšilo, že film nezestárl. Dnes se rozebírá na filmových školách po celém světě a pořád dokáže chytnout za srdce i obyčejného diváka u televize. Přes velkou popularitu se ale setkal i s nepochopením, viz například tato recese na Česko-Slovenské filmové databázi od uživatele T2:

„Tak toto bol dosť nezáživný prešľap a že jeden z 100 najlepších filmov v histórii, to si ako niekto robí srandu, celá rodina sediaca pred TV obrazovkou civela na to a nechápala, čo na tom filme je také zvláštne aby mal také zvučné meno…“

Devatenáct výplat utratil za jedinou věc

Kolik si tedy mladý režisér za svůj životní úspěch vydělal? Za natočení Ostře sledovaných vlaků obdržel 27 tisíc československých korun.

V dnešní době zní ta částka jako drobné, ale tehdy to bylo „jiné kafe“. V době, kdy průměrná výplata dělala 1 453 korun, si Menzel přišel na skoro dvacet měsíčních platů.

Člověk by čekal, že si za to pořídí byt, vyrazí do světa nebo dá peníze do dalšího natáčení. On neudělal ani jedno, celý honorář utratil za jedinou věc, kterou byl nový trabant. Ten pro spoustu lidí v té době představoval obrovský sen.

A tak zatímco film putoval do světa, jeho režisér vyrazil na silnici v trabantu. K jeho příběhu to vlastně docela sedí. Menzel sice okouzlil Hollywood, to nejvíc pro něj ale bylo auto, které si koupil.

Viděli jste Ostře sledované vlaky?

Zdroje: dotyk.cz, blesk.cz, csfd.cz