Jedno z nejkrásnějších českých jmen proslavil slavný přemyslovský kníže. Dnes ho má ještě 24 048 mužů

Představte si zablácený les na počátku jedenáctého století, knížete na koni a chudou dívku u studánky, z čehož vzejde jedna z nejslavnějších romancí českých dějin. Právě tenhle panovník proslavil jméno, jež má dodnes silný knížecí zvuk a v překladu znamená „bohatý pán“.

O staletí později ho převzali filmoví milovníci i oblíbení komici a pomohli mu zabydlet se na obrazovkách. Dnes ho však nosí hlavně muži se šedinami, dohromady jich je 24 048. 

Jméno, které zestárlo spolu s národem

Podle databáze Naše jména ho v Česku nosí 24 048 mužů, což mu vynáší slušné 105. místo v žebříčku četnosti. Zajímavější než pořadí je ovšem jiný údaj, tedy průměrný věk jeho nositelů. Ten dosahuje rovných šedesáti let. Typický majitel tohoto jména dnes tedy spíš rozdává rady vnoučatům, než aby sám kroužil kolem pískoviště. Nejvíce jich žije v Praze, těsně za ní se řadí Brno a Ostrava.

Původ tohohle skvostu není český, nýbrž německý, vzešel ze staré podoby Uodalrich, ve které se snoubí bohatství s vládou. Volně přeloženo je to tedy něco jako „bohatý pán“, případně „vládce dědictví“, což je na křestní jméno vskutku pořádná vizitka. Kdo ho dostal, měl symbolicky v kolébce rovnou přihrádku na majetek i na moc. 

Svátek slaví dvacátého února a jeho nebeským ochráncem je světec, kterého si oblíbili cestovatelé, rybáři, tkalci i vinaři.

Proslavil ho kníže, který si vzal pradlenu

Řeč je o jméně Oldřich a nesmrtelnost mu zajistil jeden z nejdrsnějších přemyslovských knížat vůbec. Byl to nejmladší syn Boleslava II. a jeho cesta na trůn připomíná spíš temný krimiseriál než pohádku, a to plný zrad, žalářů a bratrovražedných šarvátek. K moci se dostal roku 1012, kdy sesadil vlastního bratra Jaromíra, jehož později dokonce nechal připravit o zrak. 

Za jeho panování se rozdrobené české knížectví znovu postavilo na nohy a Oldřich stačil pro korunu získat zpátky i Moravu. Zemřel v listopadu 1034 a žezlo předal synovi Břetislavovi, s nímž rod Přemyslovců vládl ještě další tři století. Právě onen syn je klíčem k nejslavnější romanci našich dějin. 

Podle kronikáře Kosmy prý Oldřich při lovu narazil u studánky na chudou pradlenu Boženu a zahořel k ní takovou vášní, že si ji odvezl na hrad, přestože měl doma neplodnou manželku Jitku. Z tohoto svazku vzešel Břetislav, budoucí kníže přezdívaný „český Achilles“. 

Na místo osudového setkání dodnes ukazuje takzvaný Oldřichův dub v Peruci na Lounsku, mohutný velikán s obvodem kmene přes sedm metrů, jehož stáří se odhaduje na celé tisíciletí. 

Z knížecího hradu rovnou na filmové plátno

Milostný příběh knížete a pradleny přitáhl pochopitelně i filmaře. Roku 1984 natočil režisér Otakar Vávra historické drama Oldřich a Božena, které se vyhýbá pohádkovému nádechu a maluje středověk pořádně syrový, blátivý a nelítostný, prosáklý intrikami a chladnou mocenskou kalkulací. Knížete si zahrál Jiří Bartoška, do role Boženy obsadil Vávra Ilonu Svobodovou. 

Jméno Oldřich na plátně i za oponou žilo dál, a rozhodně ne ledajak. Nejzářivější hvězdou zůstává Oldřich Nový, prvorepublikový gentleman se sametovým barytonem, jehož nesmrtelné „Zavřete oči, odcházím…“ z filmu Kristián zná i ten, kdo černobílé veselohry jinak míjí. 

Řada slavných jmenovců tím ovšem nekončí. Komik Oldřich Kaiser, nerozlučný parťák Jiřího Lábuse a držitel hned tří Českých lvů, dodnes plní kina i televizní obrazovky, naposledy třeba v oceňovaném Zahradníkově roce. Seriálovým divákům se pro změnu určitě vybaví Oldřich Navrátil.

Divadlo a film si tohle jméno očividně zamilovaly, i když se z porodnic pomalu vytrácí. Není to trošku škoda?

Zdroje: nasejmena.cz, stoplusjednicka.cz, filmovyprehled.cz