Patřil k největším filmový talentům Československa, jeden ze svých filmů ale nenáviděl. Juraj Herz se za něj dokonce veřejně omluvil
Film, který diváci komentují jako něco, co vás nenechá chladnými, rozbrečí a psychicky rozdrtí, jeho režisér Juraj Herz původně nechtěl natočit. Po letech se za něj navíc omluvil, a to i přesto, že snímek sklidil pozitivní divácké ohlasy.
Občas jsou filmaři ke svým dílům až moc kritičtí. Se značnou dávkou výtek přistupoval legendární režisér Juraj Herz ke svému psychologickému dramatu, které má na ČSFD 73 % a diváci u něj nešetří obdivem. Ke snímku se navíc váže konflikt mezi Herzem a scenáristkou, který dokonce skončil před soudem.
Film o ztrátě dítěte
V roce 1977 vstoupil na filmová plátna psychologický snímek Den pro mou lásku. Příběh vypráví o mladé manželské dvojici, kterou potká tragická událost. Jejich dceru Marušku zasáhne zánět mozkových blan a umírá. Film tak sleduje mladé manžele, kterým se život obrátil naruby a kteří musí čelit tomu největšímu neštěstí. Nejprve je čeká období bezbřehého smutku, kdy manželka v důsledku depresivních stavů nemůže znovu otěhotnět. Postupně se však ona i manžel dostávají zpátky na nohy a bolestné vzpomínky přestávají být tak živé.

„Skvělé herecké výkony hlavně Marty Vančurové, ale i Harapese, pěkná kamera a výtvarná stránka. Silný snímek! Herz umí,“ komentoval jeden z uživatelů na ČSFD.
Ústřední dvojici ztvárnili Marta Vančurová a Vlastimil Harapes. Jejich herecké výkony jsou často v recenzích vyzdvihovány. Ostatně i celkový snímek se dočkal pozitivních reakcí diváků. Recenze na webu ČSFD jsou plné superlativů směrem k režisérskému pojetí. I přes takovou dávku pozitivních reakcí se za něj Juraj Herz po letech omluvil.
Režisér film původně ani nechtěl točit
Námět a scénář Markéty Zinnerové mělo tehdy odmítnout šest režisérů a důvod, proč ho nakonec přijal zrovna Juraj Herz, měl být ryze politický. V době normalizace se totiž režisér, jenž už měl za sebou například legendární filmové zpracování Spalovače mrtvol či Petrolejových lamp, musel podřídit požadavkům shora. Jeho tvůrčí záměry tak byly omezeny požadavky na produkci realistických filmů z té doby.
„Převzal jsem ho z jednoho jediného důvodu, že ten scénář nebyl politický,“ vysvětloval režisér.

Právě film Den pro mou lásku představoval naprosto apolitický příběh. Herz se však i přes úspěchy filmu k němu celý život vyjadřoval s opovržením a ve své autobiografii Autopsie (pitva režiséra) se za něj dokonce omluvil. Svůj pohled pak vysvětloval tím, že jde o prvoplánové vydírání diváka emocemi. Paradoxně se však v souvislosti s oceněním scénáře vytvořil spor o jeho výsledné podobě, který dokonce vedl až k soudu.
Soudní spor o autorství
Herz se netajil svou kritikou scénáře Zinnerové. Několikrát jej označil za jeden z nejhorších, se kterými se za svou kariéru setkal, a proto jej prý pro účely filmu kompletně předělal.
„Sednul jsem k tomu a celý jsem ho přepsal a předělal,“ vzpomínal Herz.
Scénář získal několik ocenění, která připadla Zinnerové. S nelibostí se Herz ohradil, že právě on stojí za výslednou podobou dialogů. Když na událost později vzpomínal, zmínil také, že mu přišlo nemístné, aby cenu scenáristka dostala, jednak kvůli rozsáhlým úpravám scénáře a jednak proto, že byla ve straně.

Když se po letech ke sporu vrátila i Zinnerová, hovořila o tom, že celá věc vyvrcholila soudním řízením, v němž se posuzovaly odborné rozbory scénáře. Rekonstrukce událostí obou aktérů se však v mnohém rozchází.
Návrat k rodinné tematice
Ačkoliv Herz přistupoval ke svému rodinnému dramatu odmítavě, k úpravám scénáře se paradoxně hlásil. K rodinné tematice se vrátil o pár let později ve filmu Křehké vztahy, který tentokrát nevypráví o tragické smrti hodné dívky, ale naopak v něm figuruje otravná holka. Snímek dále sleduje vztahy, a to jak partnerské, tak pracovní.
Zdroje: Novinky.cz, NFA, FDb, Filmový přehled, ČSFD, Blesk, Aha!
