Kolik diváků musí mít český seriál, aby ho televize nezrušila. Ulice ukazuje, jak vysoko je nastavená laťka

Sestavit televizní vysílání není věcí náhody, ale propočtů manažerů různých divizí. Mají přehled o statistikách, v jakém čase usedá k televizi která věková skupina, zda jsou to převážně muži nebo ženy, jak dlouho u televize vydrží a jaký typ pořadů preferují. Díky těmto propočtům dokáží predikovat nejlepší čas pro nasazení nového seriálu, anebo nejvhodnější pořad pro konkrétní vysílací čas.

Kdyby ale všechno vycházelo tak, jak si lidé v kanceláři myslí, nikdy bychom nenapsali žádný z článků o poklesu sledovanosti některých seriálů. Občas odliv diváků dokonce vede k tomu, že se seriál přestane natáčet. Co ale vlastně pokles sledovanosti znamená a jak významný musí být, aby rozepsané scénáře k dalším dílům skončily ve skartovačce.

Ulice ukazuje, jak vysoko je nastavená laťka.

Nízká sledovanost, a přesto zůstane?

Žádné tabulky s počty diváků u obrazovek a návodem na další kroky televize nemají. O tom, jestli nějaký seriál přežije a jiný definitivně skončí, rozhoduje víc věcí najednou a sledovanost je v nich jen jedním z dílků skládačky. Takže seriál, na který pravidelně usedá kolem 400 tisíc diváků, může klidně skončit, zatímco jiný s nižší sledovaností může televize považovat za úspěšný.

Sledovanost lze připodobnit hospodě. Večer se rozhodne vyrazit na pivo tři miliony lidí a pět set tisíc z nich skončí v jedné hospodě. To je 17procentní návštěvnost, když ale majitel platí nízký nájem a hospoda i tak vydělává, zavírat ji jen kvůli nízké návštěvnosti asi nikdo nebude. Když ale za zábavou vyrazí jen půl milionu lidí a tři sta padesát tisíc z nich si vybere tu jednu hospodu, bere tím 70 procent trhu. A přesto mohou být náklady tak vysoké, že se její další provoz už nevyplatí. V televizi to funguje podobně.

Daleko větší význam má místo sledovanosti řešit právě tento TV share neboli podíl na sledovanosti. Ukazuje, kolik lidí z těch, co právě koukají na televizi, sledují konkrétní pořad. Proto i 350 tisíc diváků může být lepší výsledek než půl milionu. Ani těch 17 procent přitom nemusí být malé číslo, velmi záleží na konkrétní stanici, čase, pořadu a konkurenci. Televize porovnává sledovanost s tím, co od pořadu v daném vysílacím čase očekávala, i s tím, jak si vede konkurence a jak si pořad vedl v minulosti.

Seriál Ulice se nemůže srovnávat s jinými

Abychom ale nemluvili jen v teoretické rovině, ukážeme si to na příkladu seriálu Ulice. Ten se vysílá už od roku 2005 každý všední večer s výjimkou letních prázdnin. Nova sice od samého počátku prezentovala Ulici jako nekonečný seriál, kdyby na ni ale nikdo nekoukal, asi by jej nenatáčela jen ze setrvačnosti. V roce 2025 sledovalo Ulici v průměru přes 830 tisíc diváků nad 15 let. Ve skupině 15-54 let její TV share přesahoval 30 procent.

Jinými slovy, každý třetí, kdo ve všední podvečer seděl u televize, sledoval právě Ulici. V tomto čase se přitom vysílal na Primě také seriál ZOO: Nové začátky. Na něj ale vloni koukalo průměrně 380 tisíc diváků a TV share činil 16,15 procenta. Ani jedno z těchhle čísel není vyloženě nízké, nebo není tak nízké, aby Prima měla důvod seriál ukončit. Nestačilo to ale k tomu, aby seriál naplnil očekávání Primy.

Takové Polabí na tom bylo s TV sharem podobně, v září se jeho sledovanost pohybovala kolem 586 tisíc diváků, což znamenalo share 18,87 procenta. Polabí sice mělo share nižší než má Ulice, opakovaně ale bylo nejsledovanějším pořadem večera po 20. hodině u diváků starších 15 let. A i když Ulice má vyšší sledovanost i share, stejně diváci kritizují současnou sezónu.

Takže ano, Ulice má sice vyšší čísla než Polabí a výrazně vyšší share než ZOO: Nové začátky, neznamená to ale, že je úspěšnější než zmíněné dva. Každý pořad má jiný vysílací čas, jinou konkurenci a hlavně, každá televize si od něj slibuje něco jiného. Takže je mezi sebou nemůžeme ani porovnávat.

Rozhodujete se při sledování seriálu podle toho, jak moc vás zaujal děj, nebo jej dokoukáváte spíše ze zvyku?

Zdroje: Evolution Marketing, MediaGuru – Polabí, MediaGuru – Ulice