Do kina na něj přišlo jen 51 tisíc lidí. Dnes patří mezi nejoblíbenější české filmy vůbec

Snímek z počátku 90. let představuje filmový debut uznávaného českého režiséra, film však bohužel – nebo naštěstí? – vznikal v těsně porevoluční době, která si vyžádala další zásahy a poznamenala tak jeho výslednou podobu. Film patří mezi oblíbené mezi českými diváky, na platformách typu ČSFD sklízí pozitivní ohlasy a hlášky z tohohle filmu používají i ti, kteří jej nikdy neviděli. Paradoxem je, že do kina na něj po jeho uvedení skoro nikdo nepřišel.

A lepší to nebylo ani při obnovené premiéře v roce 1997. Žebříčkům návštěvnosti tehdy vládly filmy typu Kolja, český divák byl dostatečně saturován filmy ze zahraničí a na tenhle film se nějak zapomínalo. S odstupem téměř více než tří desítek let od jeho uvedení a navzdory všem nezájmům devadesátkového diváka o něm ale dnes mluvíme jako o kultovním. Čím to je?

Hlášky, které nestárnou

Ať se přihlásí ten, kdo se nejdřív setkal s některou ze slavných hlášek než se samotným filmem. Hláškami se to v něm jenom hemží a to dělá film nezapomenutelným, i když těch momentů tu najdeme více. Samotný film je označován jako „rytmikál totalitního věku“. Pojednává o mladém inženýrovi, který se vypraví řešit znečištěné ovzduší do jistého továrního města. Záhy zjistí, že problémy tu nečadí jenom z komínů. Film pracuje se satirou, absurditou a karikovanými postavami, které se nakonec staly charakteristickým rukopisem režiséra.

Na něco takového ale tehdejší divák nebyl zvyklý. Do kin zamířil film na počátku roku 1991, a to po několika úpravách. V téhle době se společnost vzpamatovávala z prudké změny poměrů. Tehdejší diváci žili euforií. Otevíral se jim nový svět a společnost začala řešit úplně jiná témata. Zakouřená tovární satira s temnějším vyzněním nebyla zkrátka tím titulem, který by lákal masy diváků.

V době původního uvedení jej v kině vidělo 51 300 diváků, na obnovenou premiéru v roce 1997 už přišlo jen 9 412 lidí. S tržbami ve výši 372 181 korun tak nejde o žádný kasovní trhák a tahle čísla vůbec nenapovídala tomu, jak silné místo si film Kouř v české popkultuře jednou vydobyde.

Na aktuálnosti nabral film až v poslední době

Co se tedy stalo, že si diváci začali Kouře všímat až s odstupem času? Svým způsobem jde o nadčasový snímek. To, co v letech kolem roku 1989 ztratilo na aktuálnosti, nabralo postupně na významu. Kouř má to, co na současného diváka spolehlivě působí. Výrazné postavy a podivnou atmosféru, ze kterých dříve naskakovala husí kůže, dnes fungují jako připomínka doby, na kterou se naše společnost v době premiéry snažila zapomenout.

Za všechny postavy jmenujme nezapomenutelného kulturního referenta Arnoštka. Dnešní mladá generace si těžko dovede představit smysluplnost téhle zaniklé profese, Arnoštkovi ale vděčíme za to, že je v našich pamětích stále naživu. V podání Šimona Cabana je totiž naprosto kouzelný a když přijede se svou diskotékou, jako každou středu, jako každý pátek, budí jeho vystoupení nadšení i po letech.

A to takové, že „hit tutový“ Je to fajn nasbíral na YouTube 14 milionů zhlédnutí. Videoklip protkaný hláškami v záplavě videí vypadá trochu jako skeč, skvěle pobaví i takhle vytržený z kontextu. Nebo je v něm koncentrovaná podstata celého filmu? To už necháme na uvážení diváka.

Režisér pracuje s vlastním stylem i nadále

Film Kouř vychází ze staršího studentského filmu Tomáše Vorla z roku 1985. Jeho filmy jsou dodnes rozpoznatelné na první pohled. Jsou svým způsobem podivné, místy vizionářské a zároveň čímsi absurdní. Postavy vypadají spíše jako vlastní karikatury, což je dobře patrné třeba v jeho trilogii Gympl, Vejška a Džob. Poslední jmenovaný byl mimochodem natočený na mobil. Tahle stylizovaná přehnanost je ale důvod, proč Vorlovy filmy vyvolávají reakce. Buď diváka odradí, nebo si ho získají napořád.

V kinech sice zůstal Kouř daleko za velkými hity, na internetu je z něj ale fenomén, který znají i lidé, kteří by si jej možná nikdy sami nepustili. Kultovní scéna z diskotéky s Lucií Zedníčkovou a Šimonem Cabanem jej ale udržela při životě. A dnes je z Kouře jeden z nejcitovanějších českých filmů posledních desetiletí. A dočkal se i divadelního zpracování pod režisérskou taktovkou samotného Šimona Cabana.

Máte rádi filmy Tomáše Vorla?

Zdroje: ČSFD, iRozhlas, Kinomaniak, Divadlo Na fidlovačce