Kvůli Andělu Páně se šlo až k soudu. Soudce si pustil celý film a porovnával ho scénu po scéně

Anděl Páně patří k nejoblíbenějším českým filmovým pohádkám 21. století. Stal se z něj neodmyslitelný vánoční televizní fenomén, bez kterého si dnes již mnoho diváků nedokáže představit štědrovečerní program. Málokdo ovšem ví, že se kvůli tomuto filmu šlo až k soudu.

Když se řekne Anděl Páně, většina diváků si vybaví Petronela, Uriáše, svatého Petra a nezaměnitelnou vánoční atmosféru. Málokdo by ale čekal, že se jednou bude tato pohádka přímo v jednací síni rozebírat téměř „obraz po obrazu“. Důvodem bylo vytvoření divadelního muzikálu na motivy této pohádky. Scénář k muzikálu sice napsala Lucie Konášová (autorka scénáře k původnímu filmu), divadlo ale podle režiséra zcela popřelo jeho režisérský podíl.

Problémem bylo převzetí filmových scén a hlášek v příliš velkém rozsahu

Městský soud v Praze řešil spor mezi scenáristkou Lucií Konášovou a režisérem Jiřím Strachem. Konášová požadovala, aby soud určil, že je výlučnou autorkou scénáře k filmu Anděl Páně, bez kterého nejsou Vánoce. Strach její tvrzení ovšem zpochybňoval a uvedl, že se na výsledné podobě pohádky autorsky podílel. Spor byl natolik neobvyklý, že se soudce rozhodl podívat přímo na výsledek práce obou tvůrců.

Do jednací síně proto nechal přivézt velkou televizi a připravil si podrobnou tabulku s poznámkami. Sám přiznal, že nad přípravou strávil několik dní. Chtěl totiž porovnat filmovou podobu pohádky s literárním scénářem Lucie Konášové a také s technickým scénářem, který připravoval režisér Jiří Strach. Soudce detailně porovnával scénu po scéně a zajímal se o to, kde přesně se film od původního scénáře liší a kdo mohl být autorem jednotlivých změn, scén či dějových úseků. Podle obhajoby režiséra převzala divadelní verze řadu specifických vtipů, dialogů a vizuálních nápadů, které nevycházely z původního textového scénáře, ale vznikly až přímo během Strachovy režie na place.

Jak nakonec soud dopadl?

Soud nakonec žalobu Lucie Konášové zamítl. Scenáristka totiž podle soudu nedokázala v dostatečné míře prokázat, že je výhradní autorkou všech sporných pasáží. Vyšlo najevo, že režisér Jiří Strach v průběhu natáčení do scénáře přidával spoustu vlastních tvůrčích nápadů, replik a změn, a to i včetně ikonických gagů či dialogů mezi andělem Petronelem a čertem Uriášem. Znalecký posudek z FAMU také potvrdil ten fakt, že představení má velké množství prvků, které do příběhu vnesl právě režisér Jiří Strach.

Městský soud v nedávné době vydal předběžné opatření, kterým divadlu zakázal užívat verzi muzikálu se spornými pasážemi. Vrchní soud ho zrušil a divadlo na oplátku zažalovalo Stracha kvůli nákladům spojeným s přepracováním díla. A uspělo. „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 181 870 korun a náklady řízení,“ vynesla verdikt soudkyně Lucie Vobrová.

Jedno je ale jisté – Anděl Páně už není jen pohádkou, na kterou se diváci těší o Vánocích. Stal se také pozoruhodným příkladem toho, jak složité může být určit autorství díla, na kterém se během jeho vzniku podílelo více lidí. Například Jiří Souček má na to všechno v diskusi na webu iDnes jasný názor: „Tohle by mělo být jednoduché – pokud se výsledné dílo výrazněji liší od scénáře, který dodala autorka, pak ho někdo evidentně musel přepsat a autorka není jediným vlastníkem autorských práv. Stejně jednoduché by mělo být porovnání toho, co hraje divadlo se změnami, které byly v původním scénáři provedeny.“

V minulém roce měl ovšem Anděl Páně velkou konkurenci.

Co na tento soudní spor říkáte vy?

Zdroje: Dilia, iDnes, Hospodářské noviny