Marečku, podejte mi pero! mělo mít původně jiný scénář. Pak přišel nápad, který změnil celý film

Film Marečku, podejte mi pero! z pera autorské dvojice Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka patří právem ke klenotům české kinematografie. Hliník se odstěhoval do Humpolce a brouk hrdobec jsou jenom zrnek v písku hlášek, bez kterých si dnes stěží dovedeme představit některé konverzace. Stačilo přitom málo a dnes bychom možná vůbec neznali Hujera ani partu dospělých chlapů, kteří se znovu mačkají ve školních lavicích. Marečku, podejte mi pero! totiž mělo mít původně jiný scénář.  

Komedie režiséra Oldřicha Lipského je pevně spojená s prostředím večerní průmyslovky. Autoři přitom původně netušili, do jakého prostředí děj zasadí. Věděli jen, že chtějí napsat film o škole, protože tohle prostředí oba tátové Járy Cimrmana dobře znali. Čím více se ale nořili do obrysů budoucího filmu, tím víc jim docházelo, že téma školství není ve světě československého filmu ničím neprobádaným.

Další komedie ze školního prostředí

A proč právě škola? Svěrák i Smoljak jsou oba povoláním učitelé, vystudovali pedagogickou školu a oba také učili. Svěrák češtinu, Smoljak matematiku a fyziku. Když po úspěchu filmu Jáchyme, hoď ho do stroje hledali další látku, tíhlo je to právě ke škole. V dobové reportáži vysvětlovali, že už delší dobu chtěli napsat něco o učitelích, protože školu poznali nejen z pozice žáků.

Jenže klasická škola už se objevila na filmovém plátně mnohokrát. Kinematografie už za sebou měla slavné studentské komedie Škola, základ života či Cesta do hlubin študákovy duše. Smoljak se Svěrákem proto potřebovali téma, které by jejich film od ostatních něčím odlišilo.

„Původně to měla být veselohra o mladých,“ vzpomínal později Smoljak. Marečku, podejte mi pero! se tak mohlo ubírat úplně jiným směrem. Tehdy si však oba scenáristé vybavili dobu, kdy sami vyučovali starší lidi při večerním studiu. A najednou před sebou měli mnohem zajímavější téma.

Pracující studenti byli šťastná volba

Místo další party mladých nevybouřených studentů usadili do lavic dospělé lidi, kteří dávno chodili do práce, měli rodiny a žili v domnění, že trápení s učením nechali dávno za sebou. Přesto se z nich stali studenti se vším, co k tomu patří.

Výsledný film tak stojí na kontrastu, který je blízký snad všem divákům. Jiří Kroupa starší v podání Jiřího Sováka chodí večer do stejné školy, kterou přes den navštěvuje jeho syn v podání Jiřího Schmitzera. Otec, který si dlouhá léta myslel, že představuje pro svého syna autoritu, tak po večerech řeší stejné záležitosti jako on. Písemky, učení a výsledky, které jsou mnohem horší než studijní prospěch jeho syna.

Někteří filmoví studenti skutečně existovali

Scénář o večerní škole tak otevřel Smoljakovi se Svěrákem možnost zpracovat do něj zážitky z jejich vlastní praxe. Například Šlajs a Tuček, které si ve filmu zahráli sami autoři, měli být inspirováni skutečnými studenty večerní školy, které učil sám Smoljak. Také student Dudek, který při zkoušení potřebuje chodit, měl reálný předobraz mezi někdejšími spolužáky Zdeňka Svěráka.

A co Hliník? I ten prý skutečně existoval. Nebo možná neexistoval, nikdo ho totiž nikdy neviděl. Když Svěrák ještě sám chodil do školy, měl mezi spolužáky jistého Oliveria, kterého Svěrák podle svých slov nikdy neviděl. Pro film dostal tento tajemný spolužák jiné příjmení a scenáristé jej poslali do Humpolce.

Filmové hlášky zlidověly

Tak vznikla jedna z nejlepších tuzemských komedií všech dob, jejíž hlášky přežily film samotný. Hujer se dostal i do běžné češtiny, kde označuje přehnaně snaživého člověka, a Hliníkovo působení v Humpolci dokonce připomíná pamětní deska. O tom, že Marečku, podejte mi pero! má u publika pevné místo, svědčí i její hodnocení. Na Kinoboxu se drží kolem 87 procent. Film připomínají četné internetové diskuze, jeden z komentářů na FDb mluví za všechny: „Film je dobrej, určitě se u toho zasmějete.“

Zasmějete se i nad drobnými detaily či malými rolemi teprve začínajících herců. Za všechny vzpomeňme hodinu chemie, ve které se objevila Gábina Osvaldová, nebo slavnou scénku s Tomášem Holým, Františkem Filipovským a bonbonem. Pro Holého byla role žáka Matuly, který panu profesorovi donesl vzkaz, jeho první, a přestože jeho úkolem bylo hlavně cucat bonbon a hlásit se tiše o pozornost profesora chemie, zvládl tento debut s naprostým přehledem.

Mladé studenty tak v Marečku, podejte mi pero! přeci jen nakonec vidíme. S filmem se pojí i řada zajímavostí, jednou z nich je třeba kostým Míly Myslíkové, obětavé manželky Jiřího Kroupy staršího. Herečka tehdy natáčela dva filmy současně, vedle Marečka si zahrála také ve filmu Na samotě u lesa a v obou snímcích nosí herečka stejné šaty.

Patříte mezi fanoušky komedií Svěráka a Smoljaka?

Zdroje: Filmový přehled, Filmová databáze, Česká televize, Národní filmový archiv, Seznam Médium, Kinobox