Marta Kubišová vyhrávala Zlaté slavíky. Pak cenzoři zfalšovali výsledky, aby její jméno vůbec nezaznělo
Zpěvačka, která v šedesátých letech třikrát vyhrála anketu Zlatý slavík, nesměla od února 1970 veřejně vystupovat. Zákaz trval téměř dvacet let a padl až v listopadu 1989. Mezitím musela chodit do běžného zaměstnání a několikrát ji zadržela Státní bezpečnost.
Narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích, jenže domovem se jí staly Poděbrady. A otce, který pracoval v místním zdravotnictví, zavřeli. Maminka pak vzala jedinou práci, kterou sehnala, a myla na kolonádě černé nádobí. Dcera kvůli otcovu uvěznění neměla po maturitě šanci studovat dál.
Nastoupila proto do poděbradských skláren a pracovala tam tři roky. Ale už v tu dobu své okolí přesvědčila o tom, že má výjimečný hlas, který nelze jen tak přeslechnout. Začínala s kapelou muzikantů z lázeňského promenádního orchestru a o nedělích zpívala v nedalekém Nymburce na odpoledních čajích.
Když v roce 1966 vyhrála svého prvního Zlatého slavíka, prý samým překvapením omdlela. Sama pak tvrdila, že k vítězství přišla „nějakým omylem“. Žádný omyl to nebyl, protože slavíka si pak odnesla ještě dvakrát.
Patnáct zázračných měsíců
Na podzim 1968 slavila šestadvacáté narozeniny. Do bytu její maminky na Vinohradech tehdy dorazili dva nejbližší kamarádi z branže a ještě ten den spolu založili vokální trio. Z narozeninové návštěvy se tak zrodila jedna z nejslavnějších kapitol českého popu.

„Měli jsme všude dveře otevřené, báječný tým kolem nás nás postrkoval kupředu,“ vzpomínala po letech v Radiožurnálu. Mezitím už natočila i píseň, která ji navždy spojila s dějinami. Vznikla v břevnovském studiu dva dny po vpádu vojsk v srpnu 1968.
Fotka, která nikdy neexistovala
Nastupující normalizace potřebovala oblíbenou hvězdu zničit. Po republice se tak začala šířit obscénní fotomontáž, na které měla být údajně právě ona. S fotkami se oháněl i ředitel státní agentury Pragokoncert Hrabal. Zpěvačka ho zažalovala a spor vyhrála, jenže ani rozsudek jí kariéru nevrátil. Poslední koncert tria proběhl 27. ledna 1970 v Ostravě a 3. února přišel zákaz vystupování.
Cenzoři pak šli ještě dál. Výsledky ankety Zlatý slavík za rok 1970 nechali zfalšovat, aby její jméno vůbec nezaznělo, jak uvádí web České televize.
Od mikrofonu k lepidlu
Marta Kubišová se musela živit jako dělnice a z miláčka národa se přes noc stala žena, kterou nesměla hrát rádia. Ze slavného tria Golden Kids, které tvořila s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem, zbyla jen vzpomínka.
Hvězda šedesátých let nakonec lepila sáčky, psala na stroji jako písařka a později dělala referentku zásobování v podniku Výstavba sídlišť. Kupodivu na tu dobu nevzpomíná ve zlém. „Byla bych až do důchodu referentka zásobování ve Výstavbě sídlišť. Líbilo se mi tam, byli tam bezvadní lidé,“ řekla v rozhovoru pro Právo.
Estébáci chodili ve tři
Klid jí ale režim nedopřál ani v kanceláři. V roce 1977 podepsala Chartu 77 a třináct měsíců působila jako její mluvčí. „Když jsem pracovala ve Výstavbě sídlišť, oni věděli, že mám dítě ve školce do pěti hodin. Takže oni mě zásadně chodili zatknout ve tři a drželi mě tam do šesti,“ popsala pro Echo24. Dcera Kateřina se jí narodila v červnu 1979. Možná tím nejhorším pro ni bylo zjištění, že pro StB na ni donášel i vlastní manžel.
Zlom přišel 22. listopadu 1989. Z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí zazpívala davům Modlitbu pro Martu a po dvaceti letech mlčení se jí nastartovala nová kariéra. Přišly stovky koncertů, nová alba i dva muzikály v divadle Ungelt. Diváci České televize ji navíc znají z pořadu Chcete mě?, ve kterém od května 1992 do prosince 2020 hledala domov opuštěným zvířatům.
Se zpíváním se rozloučila v roce 2017 turné Marta naposledy a definitivní tečku za pěveckou kariérou udělala na své pětasedmdesáté narozeniny.
Zdroje: radiozurnal.rozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz, denik.cz, novinky.cz, echo24.cz
