Na svatbách v 70. letech jich lidé dostávali zdarma celé sady. Dnes má pár kusů cenu 15 tisíc korun

Nedávno mě popadla nevysvětlitelná retro nálada a podíval jsem se na několik filmů pro pamětníky. Když jsem zrovna koukal na film Kristian s Oldřichem Novým a Adinou Mandlovou, zaujala mě ve slavné scéně v restauraci jedna věc. Nebyly to strhující herecké výkony ani oku lahodící kompozice záběru.

Kupodivu to byly skleničky, které měla dvojice na stole! Takové pěkné kousky se již dnes jen tak nevidí. Začal jsem tedy trošku hledat a jen civěl. Na takový kousek opravdu nemám! Starožitnictví je zvláštní obor. Ve skutečnosti nemá zas tolik aktivních členů a jedná se o vlastně poměrně semknutou komunitu lidí. Pro začínajícího sběratele se tak může zdát, že se mezi ně nedá proniknout.

To však vůbec není pravda, jen je důležité někde začít. A dobrý začátkem mohou být třeba stříbrné příbory anebo ručně dělané starožitné skleničky. Ale pozor, i u těchto kategorií se možná budete muset pořádně plácnout přes kapsu!

Český křišťál

Sklářství má u nás velice bohatou tradici. V Lužických horách totiž najdeme velmi bohatá naleziště křemene. Není se tedy čemu divit, že jejich okolí se během dějin stalo doslova sklářskou velmocí. Výroba skla je nedílnou součástí místní ekonomiky už od středověku, její kořeny sahají dokonce až do třináctého století. Největšího vrcholu však dosáhla ve století šestnáctém, kdy české sklo doslova dominovalo celé Evropě. Na hodovních tabulích ho měli i ti nejmocnější králové.

Obzvlášť pak v devatenáctém století se výrobky z českého skla staly výběrovým a luxusním zbožím. Zlom přišel v bouřlivém dvacátém století. Světová ekonomická krize, dvě světové války a odsun německy mluvícího obyvatelstva znamenal zavření spousty továren. Socialistická vláda navíc oproti ručně dělaným kouskům preferovala rychlé alternativy. Vzpomeňme na hlášku z Pelíšků: „A skláři nebudou mít co žrát.“

České sklo tak zůstalo relevantní hlavně díky mezinárodním výstavám Expo v Bruselu, Brazílii, New Yorku Ósace a mnoha dalším.

Dřív odpad, dnes klenot

Skleničky po babičce byly odjakživa brány jen jako lapače prachu. To se však v posledních letech velice mění. Staré nádobí nabývá statusu starožitnosti a jeho ceny neuvěřitelně stoupají. Například tištěné skleničky ze 70. let bývaly v minulosti často nechtěným dárkem na svatbách. Mnohdy putovaly rovnou na půdu.

Dnes však jedna taková sklenička může mít klidně i hodnotu okolo 1500 korun. Pokud tedy vaši rodiče před padesáti lety na svatbě dostali třeba sadu o deseti kouscích, má dnes hodnotu klidně okolo 15 tisíc korun! A to se týká i věcí, které bychom podle dnešního vkusu považovali za ohavné.

Největší poklady

Že vám patnáct tisíc za sadu deseti skleniček přijde moc? A co takhle patnáct tisíc za jeden jediný kus? Ano, i takové skleničky existují. Zde přichází na řadu v úvodu zmiňovaný Kristian. Nejen skleničky, ale všechno nádobí z dob první republiky a starší má dnes ohromnou hodnotu. Broušené pohárky z první čtvrtiny dvacátého století stojí od pěti tisíc výše. Skleničky, ze kterých Oldřich Nový a Adinou Mandlovou popíjejí, by tedy dnes mohly klidně stát menší jmění.

Ceny jsou nejvyšší v případech, kdy se jedná o ručně broušené kusy, anebo sklenice s dobovými potisky a zlacením. Ale i například obyčejně vypadající broušený půllitr může mít hodnotu až 70 tisíc! Proč? Pochází ze druhé poloviny 18. století a dodnes vypadá jako nový.

Čas prohledat půdu

Skleničky však nejsou to jediné, za co jsou sběratelé ochotní vypláznout nemalé peníze. Kromě nich je dnes velmi populární i starý porcelán anebo třeba starý nábytek. Možná by tedy stálo za to, vyrazit na půdu či do sklepa a trošku se probrat „harampádím“, které vám například zbylo po příbuzných. Nikdy nevíte, na co můžete natrefit. Vlastníte nějakou starožitnost?

Zdroje: Wikipedie, antiquesprague.com, starozitnosti.cz