Na zahradě Josefa Dvořáka se dělo něco zvláštního. Přišel o celou sklizeň kvůli zloději

Údolí Plakánek pod hradem Kost patří k místům, kde se turista úžasem zastaví snad každých padesát metrů a jen se nadšeně kouká kolem sebe. Několikrát do týdne se tam ale odehrává výjev, který v žádném průvodci po Českém ráji nenajdete. Muž, jehož hlas zná u nás téměř každý, tam objíždí zahradu se sekačkou.

Roubenka v Českém ráji dnes vypadá jako z reklamy na český venkov, jenže její příběh začínal notně neromanticky. Stavení z roku 1860 sloužilo kdysi jako pila a v době prodeje z něj zbýval spíš stoh zetlelých trámů než dům. 

Původní majitel navíc herci a jeho ženě Jarmile zapomněl prozradit maličkost, kterou chce vědět opravdu každý kupující, totiž že se do nosníků dávno pustila dřevomorka. Zajímavá je i cesta k podpisu smlouvy. Sám Dvořák později přiznal, že jakmile prodávající poznali známou tvář, částka k sobě přibrala další nulu. 

Koupil dřevomorku a krásné západy slunce k tomu

Rozhodnutí padlo prý kvůli jedné jediné promluvě. Prodávající herci řekl: „vy nekupujete jenom ten dům“, a pak popsal letní podvečer, kdy zapadající slunce prosvítí stráň nad skalami tak, že celý les vypadá jako v jednom ohni. Sotva vyjde měsíc, představení se zopakuje z opačné strany údolí. A to nakonec herce obměkčilo.

Z rozpadající se ruiny se za léta stalo výstavní tmavé stavení, kterému kralují červené květy v oknech. Kousek za plotem odpočívá lesní rybníček, takže to tu vypadá skoro až pohádkově. U herce, který ztvárnil nejslavnější české vodníky, vyznívá takové sousedství s vodou skoro jako scénář někoho tam nahoře.

Trávník jako z Wimbledonu a jeden velmi drzý nájemník

Návštěvníci údolí mají v sezoně slušnou naději zahlédnout majitele při jeho nejoblíbenější činnosti. Josef Dvořák objíždí pozemek se sekačkou několikrát týdně a délku stébel prý přísně hlídá. Zelenou plochu označuje za svou pýchu a nezastírá, že proti ní stojí odhodlaný protivník. Jsou jím krtci.

Podělil se dokonce i o příběh. Rodina takhle jednou seděla pod pergolou nad sklenkou vína, když se přímo před nimi začala zdvihat hlína. Z čerstvého kopečku se vysoukal krtek, převalil se vedle něj a tvářil se, že pozemek patří jemu. 

Děti okamžitě spustily nářek, ať tatínek zvířátku neubližuje, a tak nezvaný host odcestoval ve sklenici od okurek kamsi na pole. 

Úrody se nikdy nedočkal

Manželé osázeli záhony kolem stavení domácí zeleninou a těšili se, že si vypěstují krásné vlastní kousky. Jenže na talíři neskončilo ani jedno sousto. Pokaždé, když už plody dozrávaly, přišel do zahrady kdosi z okolí a sklidil úrodu za ně. Důkladně, do posledního kousku, a klidně i dřív, než mrkev či rajčata pořádně nabrala chuť.

Leckoho by takový zážitek dohnal k ostnatému drátu, fotopasti a stížnosti na obecním úřadě. Herec zvolil řešení mnohem elegantnější, záhony zkrátka osázel okrasnými květinami, o které už měl dlouhoprstý návštěvník nulový zájem. Zloději rázem zmizela motivace a na zahradě zavládl klid. 

Místo mrkve to tu obsadili trpaslíci

Josef Dvořák se stal nadšeným sběratelem sádrových trpaslíků a ti nakonec obsadili zahradu doslova od plotu k plotu. Mužíčci v červených kloboučcích hlídají cestičky, postávají u bazénu a vítají tu každou návštěvu.

Sbírka se navíc rozrůstá skoro sama, protože okolí dávno pochopilo, s čím u herce nikdy nešlápne vedle. Dárkové dilema, které většina rodin řeší každé Vánoce několik týdnů v kuse, má tahle domácnost vyřešené jednou provždy. Vlastně je to geniální tah. Trpaslík nic nesní, neonemocní plísní a už vůbec nemusí být chytán do sklenice od okurek.

Na zahradě také nechybí zapuštěný bazén a prohřátá terasa, takže manželé necítí sebemenší potřebu vyrážet k moři. „Na chalupě je nám zkrátka nejlépe,“ citoval herce web iPrima Ženy. Velký díl zásluh přičítá Dvořák místním lidem, protože bez jejich rukou by prý stavení nikdy nedal dohromady. 

Jak byste si se zlodějem poradili vy?

Zdroje: poznatsvet.cz, zeny.iprima.cz, strednicechy.rozhlas.cz