Nové poplatky za TV vyvolaly u našich sousedů bouři. Česko by mohlo být další na řadě

Večer, gauč a dálkové ovládání je trojkombinace, která po desetiletí patřila k nejlevnějším radostem českých domácností. Jenže v jedné ze sousedních zemí se z ní pomalu stává luxus. Diváci tam platí za lepší obraz, za přetáčení pořadů i za to, že vůbec mají doma přístroj schopný zachytit signál. 

A z českého televizního trhu přicházejí varovné signály, že jsme na řadě my. Když jsem naposledy navštívila známé v zahraničí a usedla k TV, zírala jsem během jejich povídání nevěřícně na obrazovku. Ne kvůli obsahu, ale kvůli tomu, co všechno museli zaplatit, než se vůbec obraz rozsvítil. 

Dekódovací karta, měsíční paušál operátorovi, příplatek za ostřejší rozlišení a ještě poplatek státu, ze kterého se financuje veřejnoprávní vysílání. 

Doba, kdy televize nic nestála

Naši rodiče a prarodiče to měli jednoduché. Měli dva programy a pokud při bouřce zašuměl obraz, zkrátka se jen počkalo, až se zase vše vrátí k normálu. Nemuseli podstupovat žádné přihlašování nebo řešit tarify. Dneska je situace tak odlišná, že by si tehdejší divák nejspíš myslel, že si z něj děláme legraci.

Nejprve nás dostihla digitalizace vysílání. Pak přišel nový standard DVB-T2 a s ním povinnost vyměnit set-top-boxy. A zatímco u nás zůstalo vysílání na anténě prozatím volně dostupné, jinde tomu tak dávno není. Kam se člověk v Evropě podívá, všude platí jednoduchá rovnice. Kvalita stojí peníze a za funkce, které dříve byly samozřejmostí, se nově účtuje zvlášť. 

Za ostřejší obraz si zaplaťte

Podívejme se nejprve na západ, do země, kde mají pořádek v přihrádkách, čisté chodníky a překvapivě zamotaný systém televizních poplatků. V Německu stojí povinný příspěvek na veřejnoprávní média momentálně 18,94 eura za měsíc, v přepočtu tedy něco kolem 475 korun. Tahle částka padne na hlavu každé domácnosti a je jedno, jestli tam bydlí fanoušek fotbalu, který neodtrhne oči od obrazovky, nebo babička, která televizi zapíná jednou týdně na kriminálku.

To ale není to hlavní. Komerční televize jako RTL nebo ProSieben sice pořád vysílají volně, ale jen v mizerném standardním rozlišení. Kdo chce obraz v HD, musí si za to připlatit. Služba, která zprostředkovává placený příjem komerčních stanic, navíc přichází o zákazníky. Lidé totiž odmítají vytahovat peněženku za něco, co jim ještě nedávno běželo zadarmo. A kdo by se jim divil?

A teď si představte, že to samé přijde k nám

Všimli jste si, o kolik vám za poslední rok narostly účty za televizní služby? Ne za koncesionářské poplatky, ty jsou relativně průhledné. Mám na mysli tu druhou položku, tu u operátora. Podle průzkumu Atmedia Index vzrostla průměrná měsíční částka, kterou čeští diváci vydávají za služby televizních operátorů, na 430 korun. 

K tomu si připočtěte Netflix, Oneplay, Prima+, případně HBO Max nebo Disney+. Rodina, kde táta sleduje sport, máma seriály a děti pohádky, se snadno dostane na měsíční útratu přesahující tisícovku jen za to, že si může večer něco pustit.

Země, kde to praská ve švech

Rakušané prošli za poslední roky televizní proměnou, ze které se točí hlava. Ústavní soud tam rozhodl, že starý poplatkový systém byl nespravedlivý, protože mladší generace konzumovala obsah přes internet, aniž by na veřejnoprávní vysílání přispívala. Výsledek? Od roku 2024 platí povinný příspěvek každá domácnost, bez výjimky, bez ohledu na to, jestli doma stojí televizor, nebo ne. Částka činí 15,30 eura měsíčně.

A protože vláda poplatky zmrazila až do roku 2029, veřejnoprávní ORF musí drasticky šetřit. Méně peněz znamená méně pořadů, méně pořadů znamená méně důvodů tu televizi vůbec zapínat. Ale to zdaleka není všechno. Rakouská platforma simpliTV, která zajišťuje pozemní digitální vysílání, ve své bezplatné variantě vůbec nenabízí zpětné přehrávání ani televizní archiv. 

U nás se situace zatím jeví o něco příznivěji, ale při bližším pohledu zjistíte, že praskliny jsou už viditelné. Sečetli jste si někdy, kolik za televizi a streamovací služby platíte celkem? A překvapilo vás to číslo?

Zdroje: e15.cz, lupa.cz, tvkompas.cz