Sousedé před 10 lety vypnuli televizi. Od té doby sledují jen jednu věc a prý je to lepší než jakýkoli kanál

Za časů našeho dětství byla televize centrem dění v domácnosti. Jako děti jsme si o víkendu přivstali, abychom stihli ranní blok pohádek, po večeři jsme se i s rodiči scházeli na celovečerní film. Dnes už takové rodinné rituály nemíváme. Televize prošla velikou transformací a namísto velkých beden dnes můžeme mít aplikaci v mobilu. Každý se tak může koukat, na co chce, kdy se mu zachce.

Klasický televizor přestává být dominantou obývacích pokojů. To ale neznamená, že nás začínají nudit seriály a filmy. V době streamovacích platforem ale nejsme závislí na přesném čase vysílání, oblíbený pořad si můžeme pustit kdykoli. Moje kamarádka Jana ráda po večerech čte. Říká, že kniha je pro ni způsob, jak zklidnit mysl a soustředit se na jednu věc. Po náročném dni v práci a odpoledním běhání kolem dětí je prý tohle cesta, jak přestat nasávat nadbytek dalších informací a ulevit přetíženému mozku.

Žehlils někdy?

Podobně smýšlí i její manžel Mirek. Pracuje jako finanční ředitel, práci si často nosí i domů a jak stárne, pozoruje na sobě, že už nedokáže jenom pasivně přijímat obsah filmů. „Vybaví se mi vždycky scéna z Vratných lahví, Daniela Kolářová při žehlení kouká na telenovelu a Zdeněk Svěrák se diví, jak na to může koukat. No, tak já už se jí nedivím,“ říkal mi nedávno Mirek při debatě nad filmovými novinkami v kinech a dodal, že si neumí představit, že stráví dvě hodiny sledováním akčního filmu, protože stejné pocity adrenalinu i bušení srdce u něj probouzí i jeho náročná práce.

Mozek potřebuje vypnout

Přiznal zároveň, že když už se s Janou koukají na televizi, vybírají takový druh pořadu, který je co nejméně náročný na emoce a nenutí k hlubšímu zamyšlení. „Ujiždíme na reality show,“ přiznala mi Jana. „Třeba Klíče k Manhattanu na Netflixu o realitních makléřích a luxusních penthousech v New Yorku. Tam nemáš nad čím přemýšlet, jen se kocháš. Ale kdybychom to řekli někomu jinému, asi by se hodně divil, čím se bavíme,“ dodala.

Tak trochu jiná televize

O tom, že televize nehraje v domácnosti mých sousedů Jany a Mirka zásadní roli, svědčí i to, že v jejich obýváku už řadu let žádnou nenajdete. Přízemí jejich rodinného domu vévodí úplně jiné dominanty prostoru, které spolehlivě zaujmou každou příchozí návštěvu. Jsou to akvária a jenom z gauče vidíte na tři, další dvě najde v Mirkovo pracovně, každé má jiný účel. Na co je však Mirek pyšný, je mořské akvárium, které sám udržuje.

„Přes rybičky je u nás Mirek, večer je schopný hodinu mlčet a jenom koukat, jak si plavou,“ popisovala mi Jana všední večery s manželem. „Děti se mě vždycky ptají, jak do toho můžu koukat tak dlouho, vždyť se tam nic neděje. Ale to přesně potřebuju. Celý den se toho kolem mě děje tolik, že aspoň večer jsem rád za to, že se neděje nic,“ vysvětlil mi Mirek.

Němý tvor místo psychoterapie

Ostatně o tom, že akvárium uklidňuje psychiku, je přesvědčena i psycholožka Alžběta Protivanská: „Akvárium považuji za perfektní moderní náhražku koukání do ohně. Pozorovat klidné a pomalé dění mezi rybičkami přirozeně zklidňuje mozek a doslova zpomaluje mozkové frekvence.“ Podobně se k aváriím vyjádřila i MVDr. Iva Podhorná: „Podle vědců stačí 20 minut (sledovat akvárium, pozn. red.) a zbavíme se stresu podobně jako při hypnóze. Navíc většinou je život v akváriu často mnohem zajímavější než program v televizi,“ uvedla ve své přednášce Zvířata v lidské blízkosti.

Někdy je toho na nás moc

Důvodům Mirka a Jany, proč ze společných prostor vyčlenili televizi a prázdné místo nahradili akvárky, dávno rozumím. A jak Mirek říká, lidí, kteří vyměnili televizi za cokoli jiného, prý bude přibývat. „Lidský mozek zpracovává za den tolik informací, že musíme zákonitě narazit na limity našeho těla. Večerní koukání na televizi není relax, jsou to další informace. Někdo je ještě pojme, někdo už ne. Někdo si místo toho kreslí nebo něco vyrábí, blázni jako já mají akvárka. Zabere spoustu času i úsilí udržet ekosystém při životě, ale když pak večer vyměním počítač za péči o akvárko, je to jako když se restartuju.“

Prevence syndromu vyhoření i očních vad

Místo dramatických zvratů poklidný podvodní život. Namísto uchodrásajících zvukových efektů ticho, které se usadí v naší mysli a dovolí nám zastavit se. Akvárka nejsou jenom koníček. Kromě jiného chrání naše oči a jsou cenným nástrojem prevence stresu, úzkostí a dalších duševních poruch. Jejich psychologický efekt na zklidnění není žádnou novinkou, akvárek využívají třeba marketéři, kteří je rádi umisťují na recepce nebo do kanceláří firem, čímž napomáhají uvolnění klienta. A kdo si domů pořídí aspoň jediného samečka bety bojovnice nebo plovoucí řasokouli, určitě mi dá za pravdu, že chvíle pozorování života za sklem dokáže s lidskou myslí divy stejně jako masáž nebo sauna.

Zdroje: Akvaria.cz, Zvířata v lidské blízkosti – Iva Podhorná, Metro, autorský článek