Rodinné domy z dob Husáka mají průšvih. Největší problém roste uvnitř stěn a oprava stojí i statisíce

Na realitních inzerátech občas vykoukne nabídka, u které člověk jen zírá. Celý dům se zahradou je k dostání za pakatel, zatímco soused o pár ulic dál chce za podobnou stavbu miliony. 

Tihle svědci normalizace totiž tají něco, co se nedá zamést pod koberec ani přetřít veselou barvou. A nejvíc zamrzí, že se to obvykle ozve přesně ve chvíli, kdy chce nový hrdý vlastník svůj dům konečně vylepšit. Paneláky to mají v jistém smyslu jednodušší, o jejich trablích se mluví nahlas a viděl je každý, kdo někdy pustil retro pořad nebo film Panelstory. 

Rodinné domky stejné éry naproti tomu zůstávají stranou zájmu, ačkoliv jich po celém Česku stojí celé zástupy. Tyhle krabičky s nízkou střechou přitom dotvářejí kulisy nejednoho dobového českého filmu či seriálu. A kdysi byly pro spoustu rodin vytouženou alternativou k bytu na sídlišti, vlastním kouskem světa za plotem.

Bydlení na klíč, o kterém se kdysi snilo

Stavět svépomocí znamenalo za socialismu shánět cement po známostech a prosit zedníky během volných víkendů. Stačil tedy pozemek, pár měsíců montáže a rodina se mohla stěhovat pod vlastní střechu. Pro mnoho z nás se takový domek stal metou, na kterou se šetřilo léta a o níž se s hrdostí vyprávělo u nedělních obědů.

Ve stěnách těchto staveb se však ukrývají lepené dřevěné desky, z nichž se do vzduchu uvolňuje formaldehyd, plynná látka označovaná za rakovinotvornou. V uzavřeném prostoru se jeho množství nenápadně sčítá a nebezpečně navyšuje.

K tomu se přidává vnější obklad z desek s azbestem, který dnes platí za nebezpečný odpad a se kterým si laik nemá co začínat. Jak takovou bombu pod omítkou vůbec odhalit? Státní zdravotní ústav radí nechat si u podezřelého domu změřit koncentraci formaldehydu hned v několika místnostech, ideálně dřív, než člověk sáhne na okna a fasádu. 

Příznaky bývají celkem ošemetné, od pokašlávání přes pálení očí až po věčné slzení, takže se snadno spletou s jarní alergií. Právě proto se vyplatí pozvat odborníka ještě před podpisem kupní smlouvy.

Modernizace se umí krutě vymstít

Nová těsnící okna a pořádná vrstva zateplení sice přispějí k úspoře za topení, jenže zároveň domu utnou přísun čerstvého vzduchu. Čím dokonaleji je stavba uzavřená, tím rychleji se v ní škodliviny hromadí, takže dobře míněná oprava paradoxně přilévá olej do ohně. Největším problém je, že se ke slovu hlásí i vlhkost na studených spojích, na kterou se ochotně chytá plíseň, a souboj s ní pak nebere konce. A když už ano, obvykle člověka stojí statisíce.

Zděné domky té doby nejsou bez poskvrny

Aby na pranýři nestály montované stavby samy, svého kostlivce ve skříni mají i některé domy z pevného zdiva. Při jejich budování se totiž sahalo po škvárobetonu a pórobetonu, do kterých se místy dostala surovina s vyšší přirozenou radioaktivitou. 

Ze stěn pak může prosakovat radon, který se mezi příčinami rakoviny plic drží hned za cigaretami. Smutně proslulé jsou v tomhle ohledu třeba montované domky typu Start, jichž u nás vyrostly zhruba tři tisíce.

Rodinné domy z dob Husáka nemusí vždy značit průšvih

Naštěstí pomáhá řízené větrání nebo překrytí závadných desek obkladem, který škodliviny pohlcuje. Jenže u rodinného domu se rozumné větrání běžně vyšplhá ke několika tisícům a důkladná sanace spolkne klidně mnohonásobek. Připočíst je třeba i odborné odstranění azbestu.

Tyhle domy si určitě nezaslouží odepsat, spousta z nich se dá při chytrém přístupu proměnit v krásné a zdravé bydlení, jen se o jejich slabinách musí více mluvit. A teď mě zajímáte vy. Bydlíte v montovaném domku, nebo o někom takovém víte? Napište nám do komentářů, jak se vám v podobném domě žije.

Zdroje: szu.gov.cz, vitalia.cz, radonovyprogram.cz