Ten den se v Česku zastavil čas. Kdo v roce 1992 nestál frontu na tenhle film, jako by nežil

Před pár dny jsem ze zvědavosti projížděla žebříček nejnavštěvovanějších filmů u nás a na dvacáté první příčce je film, který doslova ovládl filmový trh a mladí z něj byli u vytržení. Film, který se v devadesátkách stal naprostou kultovkou a stály se na něj fronty až ven na ulici.

Snímek o dvou rebelech v mokasínech, bílých ponožkách, svetru do véčka a takzvaných „plesnivých džínách“ dobyl Československo a pojďme si říct: které dívčí srdce pro tuhle dvojku nehořelo?

Fronty v kinech v Československu

Některé filmy a hudba fungují jako nostalgický stroj času, který nás přenese o mnoho let zpátky a my znovu cítíme mladou bezstarostnost a dobu, kdy jsme měli pocit, že nám patří svět. Už při úvodních titulcích nebo ve chvíli, když slyšíme ústřední píseň, si přesně vybavíme, v jakém kině jsme film viděli a co se v té době dělo.

Ostatně devadesátky byly podobných momentů plné. Jeden takový film se ale nad ostatní vymyká trochu víc a co je na něm ikonické, je, že si ho můžeme pustit kolikrát chceme a nikdy se neokouká.

Film, který viděl skoro milion lidí

Když měl 1. října 1992 tenhle film premiéru, už se tak nějak dalo předpokládat, že to bude trhák. Tvůrci měli za sebou úspěšný první díl a dvojka měla být podle predikcí snad ještě lepší. To se podle hodnocení sice nestalo, ale zvědaví diváci vzali kina útokem. V tržbách a návštěvnosti tedy dvojka daleko přeskočila jedničku a jak už jsem uvedla, zařadila se těsně za zahraniční celovečerní filmy jako Avatar nebo Pán prstenů.

Podle statistik na něj přišlo 969 654 diváků a pro srovnání, Avatar, který je nevýdělečnějším filmem v Česku, navštívilo v kinech lehce přes milion čtyři sta tisíc diváků. Když vezmeme v potaz dobu před 30 lety, je to naprosto neuvěřitelné číslo.

Navazuje na úspěšnou jedničku

Režisérem filmu byl Jaroslav Soukup, který měl v té době už za sebou několik populárních snímků jako Discopříběh nebo Lásku z pasáže. Hlavní role znovu ztvárnili Sagvan Tofi a Lukáš Vaculík, herečtí idolové mladé generace, které doplnili například Simona Krainová, Marek Vašut nebo Karel Augusta.

Děj navazuje na první film a znovu sledujeme dvojici kamarádů Michala a Tomáše, kteří se tentokrát rozhodnou podnikat. Otevřou diskotéku s příznačným názvem Brooklyn a zdá se, že jejich život konečně nabral správný směr. Jenže bohužel to tak jednoduché nebude, protože se z vězení dostal padouch z prvního dílu, který celou dobu spřádal plány, jak se pomstí.

Rozjede sérii intrik, do nichž zapojí falešná obvinění, manipulace i podsvětí. A tak se z bezstarostné komedie opět stává spíš krimi film s pořádnou dávkou napětí.

Devadesátkový fenomén

Devadesátky byly dobou, kdy se česká popkultura rychle měnila. Jako by se celý svět rozvolnil, lidé se začali bavit a užívat si svobody. Filmy o zábavě, diskotékách, plnění snů a podnikání tak přesně zapadly do vkusu publika, byť byly trochu naivní.

Tofi a Vaculík navíc v té době patřili k největším idolům mladé generace. Oba už měli za sebou úspěchy ve filmech i hudbě a jejich popularita byla obrovská. Možná si dnes někdo řekne, že jde o obyčejnou komedii. Jenže tehdy byl Kamarád do deště 2 – Příběh z Brooklynu součástí životního stylu.

Je fér říct, že úspěch druhého dílu by nikdy nepřišel bez toho prvního. Film Kamarád do deště z roku 1988 byl totiž už sám o sobě obrovským hitem a na jeho natáčení se dodnes ve filmových dokumentech vzpomíná. Bylo to totiž, jako kdyby do Prahy přijel americký štáb, natáčelo se i v noci, nechyběly výbuchy a pro tehdejší produkci to byl neuvěřitelný zážitek.

A co vy? Pamatujete si, ve kterém kině jste tenhle kultovní snímek tenkrát viděli?

Zdroj: kinomaniak.cz, csfd.cz, filmovyprehled.cz., idnes.cz