Vojta Kotek vzal práci, kterou nikdo nečekal. Zničehonic běhá po Česku jako hasič

Kdo by to do něj řekl? Vojta Kotek, kterého považujeme spíše za městského intelektuála nebo zmateného teenagera z komedie Rafťáci, se na své nové farmě v Kozárovicích proměňuje k nepoznání. Herec a režisér totiž zjistil, že pokud chce na venkově přežít a zapadnout, musí přiložit ruku k dílu mnohem víc, než původně plánoval. Kromě rýče a vidlí tak nově třímá v rukou hasičskou hadici a loveckou zbraň.

Když se Vojta Kotek s manželkou Radanou rozhodli utéct z ruchu velkoměsta a vybudovat si vlastní soběstačnou farmu, měli v hlavách pravděpodobně o něco romantičtější představu, než jaká je čekala. Ono na papíře vypadá hezky pěstovat si vlastní brambory, chovat slepice a večer se dívat do ohně. Jenže v Kozárovicích se ukázalo, že to není jen vysněná idylka.

A tak Kotkovi velmi brzy pochopili jednu zásadní věc, sami to prostě nezvládnou. Jejich projekt, mapovaný v seriálu Farma Vojty Kotka, by se bez pomoci místních chlapů pravděpodobně už dávno zhroutil jako domeček z karet. A právě tato potřebná spolupráce ho dovedla až k uniformě dobrovolného hasiče a zelené kamizolce mysliveckého adepta.

Podcast odhaluje zákulisí drsného venkova

Aby toho nebylo málo, Kotek se rozhodl celou tu anabázi nejen točit pro televizi, ale rozebírat ji i v novém podcastu. Spolu se ženou Radanou v něm glosují, co se zrovna na farmě semlelo, a zvou si k mikrofonu ty, kteří jim pomáhají udržet situaci pod kontrolou. Je to docela chytrý tah, protože v televizi můžete vidět jen sestřih událostí, v podcastu se dozvíte, jak to všechno probíhalo. Třeba to, že idylka „panensky netknuté přírody“ vzala za své v momentě, kdy na pozemek vjela těžká technika. Kotek si k rozhovorům zve sousedy, jako třeba oblíbeného sedmasedmdesátiletého Josefa Kavku. Zatímco jiní v jeho věku luští křížovky u televize, pan Kavka skáče z traktoru do bagru a svou vitalitou strčí do kapsy o dvě generace mladší pracanty.

Myslivecká zkouška dospělosti

Asi největším překvapením pro všechny, včetně Kotkovy manželky, bylo Vojtovo rozhodnutí stát se myslivcem. Přivedl ho k tomu místní hajný Pavel, který Kotkovi ukázal les z jiné perspektivy a herec, který má rád výzvy, se do toho zakousl s vervou sobě vlastní. Kotek přirovnává skládání mysliveckých zkoušek k maturitě. A světe div, zvládl to. Stal se oficiálně členem mysliveckého spolku. Má to ale i svou vtipnou rovinu. Doma se totiž snaží přesvědčit svou ženu, že i jejich fenka Haidy, španělský vodní pes, má v sobě skryté lovecké pudy. Zatím to sice vypadá, že Haidy by ulovila maximálně tak mandelinku na bramborách, ale Vojta to nevzdává a v rámci výcviku ji tahá po lese na stopovačkách.

Hasičem z donucení, nebo z přesvědčení?

Zatímco myslivost si Kotek víceméně vybral, k hasičům byl tak trochu „dotlačen“ okolnostmi. Na vesnici svět funguje jednoduše, a to něco za něco. Když Vojta potřeboval pomoc s těžkou prací na farmě, obrátil se na místní. A starosta Milan, který je zároveň velitelem dobrovolných hasičů, mu jasně naznačil, že pomocná ruka nebude zadarmo. Podmínkou byl vstup do sboru.

Kotek tak oblékl hasičskou uniformu a stal se členem SDH. Herec svou roli bere vážně. Rychle pochopil, že hasiči a myslivci nejsou na vsi jen od toho, aby pořádali bály, je to páteřní organizace obce. Když je potřeba napustit bazén, kropit prašnou cestu nebo odklidit následky bouřky, volají se hasiči. Kotek s respektem uznává, že tihle chlapi drží celou vesnici pohromadě. Být jedním z nich je tak pro něj vstupenkou do místní komunity.

Práce nad hlavu

Celý tento vývoj má ale i své stinné stránky, které nejvíce pociťuje Radana Kotková. Ta s mírným zděšením sleduje, jak si její muž nakládá na záda další a další povinnosti. Farmář, herec, muzikant, nyní myslivec a hasič. Farmaření navíc s sebou nese neustálý boj s přírodou. Kotkův sen o bio bramborách dostal trhliny, když mu pole nemilosrdně obsypaly mandelinky a do slepičího kurníku paraziti. Zjistil, že bez chemie to vůbec nebude jednoduchý úkol.

Přes to všechno je z Kotkova vyprávění cítit optimismus. Nechce nikoho poučovat, ale svým příběhem ukazuje jednu podstatnou věc: na venkově nemůžete být sám za sebe. Musíte být součástí celku, nabídnout pomoc a umět ji přijmout. Ať už to znamená obléknout hasičskou helmu, vzít do ruky flintu nebo jen naslouchat radám starého zemědělce, který ví, že spěchat se má pomalu.

Zdroje: denik.cz, primazeny.cz, aplausin.cz