Byla největším idolem Československa. Dnes patří mezi nejkontroverznější herečky své generace
Vybavíte si ten hlas, který vás jako děti ukládal k spánku, a tu tvář, u které se celá republika na Silvestra smála až k slzám? Po sedm desetiletí ji milovala babička, maminka i vnučka, a to je v našich vrtkavých končinách dopřáno málokomu.
Jenže za oslnivou kariérou se skrývá kapitola, kvůli které se o ní vede spor mezi kamarádkami u kafe dodnes. Jedni v ní vidí nedotknutelnou legendu, druzí nad jejím jménem rozpačitě krčí rameny.

Dáma, kterou si zamilovaly tři generace
Málokterá osobnost u nás dokázala spojit národ napříč věkem tak dobře jako ona. Pamětníci na ni nedají dopustit, mladší generace zná alespoň její pohádkové role. Já jsem vyrůstala na jejích večerníčcích. Budoucí hvězda přitom začínala s křídou v ruce. Po válce nějakou dobu učila děti na ostravské škole a na vytouženou DAMU se dostala teprve napotřetí.
Filmovému plátnu se přitom upsala už jako šestiletá holčička, když si zahrála v němém snímku z roku 1937. Hereckou dráhu pak rozjela po boku Jana Wericha v Divadle ABC, odkud její pouť vedla přes pražská městská divadla až na Vinohrady.
Od bujarých komedií k dramatu, které ji málem stálo kariéru
V šedesátých letech se naplno prosadila ve filmu, většinou v komediích, mezi nimiž dodnes září hudební lahůdka s výrazným dámským triem. Svůj nejsilnější výkon ovšem podala v temném dramatu Karla Kachyni, které pak na dlouhá léta skončilo zamčené v trezoru a herečce na dvacet let zabouchlo dveře do filmu.

Útočiště našla u televize, v nezapomenutelné dvojici s Vladimírem Dvořákem a v záplavě seriálů i pohádek. Po revoluci se vrátila ve velkém stylu, dvakrát si odnesla Českého lva a později přidala i Thálii za celoživotní dílo.
Jenže i tento životopis má nějakou tu kontroverzní kapitolu
Kdo na to ještě nepřišel, řeč je o Jiřině Bohdalové, herečce, kterou národ desítky let nosil na rukou. Právě ona, miláček generací, patří zároveň k nejrozporuplnějším osobnostem svého řemesla, a může za to jediné jméno: Jaroslava.
Pod tímto krycím označením totiž figurovala ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti, evidovaná jako spolupracovnice už od února 1959. Pro mnohé její příznivce to byla studená sprcha, pro novináře téma, ke kterému se rádi vracejí.
Co se vlastně stalo
Sama vypráví, že ji koncem padesátých let nalákali na schůzku slibem, že se dozví něco o otci. Ten tehdy seděl za mřížemi s patnáctiletým trestem na krku, a tak dcera neváhala a přišla. Na místě prý čekala Státní bezpečnost, jež se ji pokoušela zlomit ke spolupráci, ona to ale odmítla a podepsala pouze slib mlčení o setkání.
Estébáci se o ni zajímali hlavně kvůli Janu Werichovi a před jejich nátlakem ji ostatně sám slavný kolega varoval. „Slib spolupráce s StB jsem nikdy nepodepsala,“ tvrdí Bohdalová dodnes. V lednu 2004 rozhodl pražský městský soud, že je v seznamech vedena neoprávněně, její jméno z nich ovšem nezmizelo.
Žena, která se snažila vyjít v každé době
Stín minulosti ovšem není jediné, co kolem Bohdalové vyvolává otazníky. Kritici jí vyčítají, že se s úsměvem fotila po boku každého prezidenta bez ohledu na to, jaké poměry zrovna panovaly. Sama to komentuje po svém. „Všichni prezidenti se se mnou chtějí fotit,“ prohlásila.
Možná právě tahle schopnost zůstat za jakéhokoliv režimu nahoře dráždí část veřejnosti více než desítky let starý spis. Přijde mi trochu nefér měřit mladou ženu padesátých let dnešním metrem. Vždyť kdysi stačilo jediné neopatrné slovo a celá rodina mohla mít zaděláno na pořádný malér.
Hlavní otázkou zůstává, jestli se dá vůbec herecký talent oddělit od životních rozhodnutí, anebo to k sobě neodmyslitelně patří. Je pro vás Jiřina Bohdalová stále největším idolem Československa a Česka, anebo spíše žena, která se vždy uměla přizpůsobit? Napište nám svůj názor do komentářů, moc rádi si ho přečteme.
Zdroje: cesky.radio.cz, csfd.cz, respekt.cz
