Gottovy honoráře neměly za socialismu konkurenci. Za jediný koncert v Německu dostal částku jako z jiného světa

Když se dnes mluví o platech slavných herců a zpěváků, částky v řádu desetitisíců nebo statisíců za jedno vystoupení už nikoho příliš nepřekvapí. Za socialismu byla situace ale úplně jiná. Hlavní herec si za celý film odnesl částku, za niž by dnešní hvězda možná ani nevstala z postele. Ale ani tehdy si rozhodně nebyli všichni rovni. A jeden československý zpěvák se dostal do úplně jiné ligy. Za jediný koncert v Německu dostal částku jako z jiného světa.k

Stačí se podívat na některé známé honoráře. Jiří Krampol vzpomínal, že za natáčecí den jednoho dílu Třiceti případů majora Zemana dostával přibližně 280 až 320 korun. Za celou roli lodního strojníka Šimka to podle Blesku byly asi čtyři tisíce korun československých. Hana Brejchová získala za hlavní roli v Láskách jedné plavovlásky přibližně pět tisíc a dalších 500 korun jí Miloš Forman dal za nahou scénu.

Další slušné honoráře

Václav Neckář si za hlavní roli v oscarových Ostře sledovaných vlacích vydělal devět tisíc korun československých. Režisér Jiří Menzel měl za stejný film dostat 27 tisíc a podle Blesku si za ně následně pořídil nový trabant. Václav Vorlíček byl ještě o kus výš. Za režii Tří oříšků pro Popelku inkasoval kolem 40 tisíc korun, přičemž dobový průměrný měsíční plat se pohyboval jen lehce nad dvěma tisíci.

To už samozřejmě nebyly špatné peníze. Když ale někdo patřil mezi největší hvězdy, mohl za film vydělat několikanásobek běžného platu. Jiří Sovák měl například za Marečku, podejte mi pero! získat kolem 40 tisíc korun a za jeden natáčecí den si jako velmi dobře placený herec mohl přijít asi na osm stovek. Pak tu byl ale člověk, kterému stačil jediný večer, a vydělal si to, co ostatní za celý film.

V Československu vydělával víc než většina kolegů

Karel Gott byl už za socialismu úplně jiný fenomén. Nešlo jen o to, kolikrát vyhrál Zlatého slavíka nebo kolik lidí dokázal dostat do sálu. Jeho velkou výhodou byla zahraniční kariéra, která v československém showbyznysu prakticky neměla obdoby. Postupně se z něj stal interpret, kterého německé publikum nevnímalo jen jako nějakou exotickou hvězdu z východního bloku. Vystupoval pravidelně, vydával německé desky a stal se pro Němce domácí hvězdou.

Jeho popularitu dobře ukazuje i mnohem pozdější vzpomínka jedné z německých fanynek. Roswita Pöecheová České televizi vysvětlovala, co na něm posluchače přitahovalo: „Uklidňující hudba a uklidňující pěkný hlas, právě v hektické době.“ Několikrát dokázal vyprodat například koncertní halu v Norimberku a ještě po jeho smrti přijížděli němečtí fanoušci do Prahy, aby se s ním rozloučili.

A právě z Německa jsou částky, které dnes zní neuvěřitelně.

Za jeden koncert až 15 tisíc marek

Gott dostával v období své největší slávy za domácí koncert zhruba 20 000 Kčs. Za koncert v Německu pak dokonce přibližně 15 000 západoněmeckých marek, tedy asi 150 000 Kčs. Částka spojovaná s jediným Gottovým německým koncertem tedy představovala více než desetinásobek běžného filmového honoráře a desítky tehdejších průměrných měsíčních mezd.

Pro bližší představu. Podle záznamů tehdejších příjmů to vypadá, že měsíční plat prezidenta Gustáva Husáka byl výrazně pod touto částkou. Berme to ale opravdu jen jako orientační přirovnání. Prezident měl vedle samotného platu také naturální zabezpečení a přesná čísla se v různých zdrojích liší. Podstata je jinde. Jeden úspěšný večer v západním Německu se pohyboval ve finančních sférách, které byly pro běžného československého zaměstnance naprosto nedosažitelné.

S částkou 15 tisíc marek je to trochu složitější

Dochované výpovědi ze svazků StB ale ukazují, že částka 15 tisíc marek nemusela automaticky znamenat 15 tisíc marek čistě do Gottovy kapsy. Za koncerty v tehdejší NSR dostávala celá skupina v průměru kolem 15 tisíc marek za koncert a pak si tuto částku dělili určitým dílem.

Bývalý ředitel Pragokoncertu František Hrabal zase uváděl, že v letech 1969 a 1970 připadalo Gottovi z jednoho vystoupení jen přibližně pět až šest tisíc marek. Jiný dokument ovšem popisuje smlouvu, která na západoněmecké koncerty garantovala částku nejméně 15 tisíc marek za vystoupení spojené s Karlem Gottem. Zdroje se tedy různí.

Režim měl velmi dobrý důvod pouštět ho na Západ

Cestovat na Západ a pravidelně tam pracovat nebylo za socialismu něco, co by si mohl dovolit každý československý umělec. U Gotta ale stát velmi dobře věděl, proč mu to umožňuje. Česká televize připomíná, že jeho štědře placená západní vystoupení představovala vítaný přísun deviz. Gott tak byl pro Československo svým způsobem exportním artiklem, podobně jako známé průmyslové výrobky nebo plzeňské pivo.

Pragokoncert v jednu dobu Gottovi naplánoval 140 vystoupení za jediný rok. Německý Polydor měl zároveň posílat do Československa vysoké zálohy a Gottův otec při výslechu uváděl, že jeho syn měl od Polydoru příjmy v řádu stovek tisíc západoněmeckých marek ročně.

Gott tak možná nežil jako ostatní, ale těžko by mu jeho úspěch mohl někdo závidět. Asi není moc lidí, kteří by řekli, že si peníze ve své kariéře nezasloužil. Jaký na to máte názor vy? Který umělec si podle vás zasloužil takový úspěch, ale nebylo mu přáno?

Zdroje: blesk.cz, květy.cz, cnn.iprima.cz, ct24.cz