Během tropických 35 °C dělají zahrádkáři stejnou chybu. Rajčata a okurky tím ničí víc než samotné sucho

Když teploměr ukáže 35 °C, většina lidí se schová do stínu, dá si studenou limonádu, kočce a psovi čerstvou vodu. A čeká, až tropy přejdou. Jenže zahrádkář? Ten je ve stresu, jen si přečte předpověď. Zahrádkáři by totiž dali nevím co za stabilní počasí. A protože jsou poslední dobou výkyvy větší a větší, zahrádkář by mohl v panice své úrodě možná provést víc škody než užitku.

Když přijde na jaře mráz, už lítá po pozemku a balí květy do šály. A když přijdou tropy, je mu těch chudinek rostlin tak líto, že už má hadici v ruce. A tímto relativně dobrým úmyslem může způsobit větší katastrofu než samotné horko a sucho. Tehdy totiž začíná zahrádkářské drama s názvem: Jak z dobré vůle zničit úrodu.

Slunce neškodí tolik jako naše dobré úmysly

Sama to dobře znám. Přestože dobře vím, jak správně postupovat v různých podmínkách, jsem schopná provést zásadní chyby. Třeba tehdy, když přijdu v pětatřiceti stupňovém vedru na zahradu a vidím listy okurek, rajčat a paprik svěšené. První myšlenkou bývá: „rychle vodu!“ Jenže rostliny fungují trochu jinak než člověk. Zatímco nám pomůže sklenice vody, vlažná nebo studená sprcha, rostlinám bychom právě tímhle uškodili.

Kdy v tropickém počasí zalévat

Nejčastější chybou bývá zalévání během dne. Zahrádkář přijde odpoledne ze zaměstnání, slunce pere na plné obrátky a on začne kropit všechno kolem sebe. Už jen v tomto jediném souvětí jsem zmínila hned dvě zásadní zahrádkářské chyby. Zalévání v horku a kropení. V horkých dnech se rostliny zalévají zásadně ráno, popřípadě večer.

Zde je zapotřebí se řídit příslovím: „Ranní ptáče dál doskáče“ a vstát o půlhodiny dřív, než byste vstávali v zimě. A vydáte se na zahradu. V tropických dnech se zalévá ráno mezi 6:00 a 8:00. Pokud tento čas propásnete, nechte to už raději na večer, nejdříve po 19:00. Ranní hodiny byste měli dodržovat hlavně u rajčat. V případě, že by se vám podařilo namočit i listy, stačí je během dne osušit.

Ledová sprcha není pomoc, ale šok

Druhý nešvar, který jsem v předchozím odstavci zmínila, je kropení. Žádné rostliny, a už vůbec ne teplomilné, byste neměli zalévat kropením. Zálivka se provádí výhradně na půdu v blízkosti stonku. Důvodů to má hned několik. Je to nejsnazší způsob, jak dostat vodu co nejrychleji ke kořenům. Tam je totiž potřeba. A pokud máte k dispozici jen ledovou vodu ze studny, tak se přes zeminu trošku prohřeje a kořeny nezastudí.

Kropením byste listům i plodům způsobili teplotní šok. Celý den jsou sluncem rozpálené a vy byste je začali kropit studniční vodou. Tak pozor na to, abyste nemilovali své rostliny až k smrti. Navíc je kropení listů, a to zejména u rajčat a okurek, pozvánkou pro tolik nenáviděné plísně. Na listech i plodech. Tento nešvar vidím na zahrádkách každé léto. Hadice v ruce a majitel vytváří nad záhony tropický monzun.

Jenže rajčata, papriky, okurky ani lilky o žádný deštík nestojí. Voda na listech vytváří ideální prostředí pro plísně a další houbové choroby. Rajčata jsou na to zvlášť citlivá. Proto se zalévají výhradně na půdu. Listy mají zůstat suché. Když rostlinu zaléváte, dopravte vodu tam, kde ji skutečně potřebuje. Ke kořenovému systému. Kropením se vyplýtvá příliš mnoho vody a tam, kde je jí zapotřebí nejvíc, se vlastně nedostane.

Trochu každý den? To je cesta do pekel

Tahle chyba je snad nejrozšířenější. Zahrádkář vezme konev a každý večer dopřeje teplomilným rostlinám symbolickou dávku vody. Trochu sem, trochu tam. Pravidelně, ale málo. Jenže takto se může postupovat u rostlin, které koření mělce. A my chceme, aby rajčata vytvořila co nejmohutnější kořenový systém. Jen tak budeme mít zdravé a silné rostliny a bohatou úrodu. Nepatrnou, byť pravidelnou zálivkou, si zapěstujeme pouze mělké kořeny.

A jakmile přijde pár opravdu horkých dnů, kořeny pod povrchem rychle proschnou a rostliny se složí. Pamatujte tedy, že rajčata mají ráda pořádnou zálivku jednou za několik dní. Voda musí proniknout hluboko do půdy. Teprve potom si rostlina vytvoří silný kořenový systém a přečká tropické období v pohodě.

Holá zem je v létě nepřítel číslo jedna

Během tropických dní se půda mění v rozpálenou pánev. Vyschne a ztvrdne. Vlhkost z ní mizí rychlostí blesku, kořeny se přehřívají a přes tvrdou krustu se k nim nedostane vzduch. Všichni určitě víte, kam mířím. K mulčování půdy. A stejně se toho většina zahrádkářů nedrží. V horku mulč zabrání odpařování vlhkosti a přehřívání kořenů. V deštivém počasí zabrání nebo alespoň omezí růst plevele. Tak proč nemulčovat? Stačí posečená tráva, piliny nebo sláma. Anebo, máte-li, vyzrálý kompost. Ten by byl optimálním řešením. Zálivkou se z něj postupně uvolňují do půdy živiny, a ještě plní funkci mulče.

To by zahrádkář vyletěl z kůže. A možná to způsobil sám, Zdroj: ShutterstockPo třiceti letech na zahradě jsem dospěla k jednomu poznání. Největším nepřítelem rajčat není vedro. Ani sucho. Jsme to my sami. My, kteří běháme s hadicí jako hasiči k požáru. Přitom rajčata, papriky, lilky i okurky jsou teplomilné plodiny. Vedro zvládnou mnohem lépe, než si myslíme. Potřebují jen rozumnou zálivku a trochu mulče.

Věděli jste, že nekrózu rajčat způsobuje nedostatek vápníku? A že si ji snadno můžete splést s plísní?

Zdroje: PrimaInspirace, Deník, Kupi