Tuhle krásku chtěli za Husáka všichni muži. Dnes jsou rádi, že skončili s Jaruš z Horní Dolní

Když v roce 1960 vstoupil do francouzských kin film Pravda (La Vérité), diváci žasli. Uchvátil je nejen dramatický příběh o vášni, žárlivosti a vraždě, ale především protagonistka. Tedy ne že by ji neznali. Brigitte Bardot byla v té době už světovou hvězdou, zosobněním ženského ideálu padesátých let. Ale to, co ukázala nyní, byla prostě konečně celá pravda….

Ve filmu Pravda odhalila Brigitte Bardot hereckou polohu, kterou u ní nikdo nečekal. Její podoba byla syrová, zlomená, tragická. Módními časopisy milovaná ikona ztělesnila ve filmu vražedkyni. A paradoxní osud tomu chtěl, že pouhý krůček od smrti se ocitla během natáčení sama herečka.

A Bůh stvořil ženu…

Brigitte Bardot zářila v roce 1960 na vrcholu své herecké kariéry a slávy. O pět let dříve ji sem katapultoval film Rogera Vadima A Bůh stvořil ženu, aby se tak nonšalantní Francouzka šarmantně usadila mezi nejobdivovanějšími hvězdami stříbrného plátna. Navíc ji zdobila přirozenost. Byla jiná. Ztělesňovala volnost, svobodu, nezávislost i erotiku bez přetvářky. Muži ji milovali, ženy nenáviděly nebo k ní vzhlížely nebo (nejčastěji) obojí zároveň.

Ale zatímco svět se zabýval primárně jejím mimořádným zevnějškem, sama slavná BB si čím dál tím více uvědomovala, jak moc jí to nevyhovuje. Že přece není „jen krásná žena“. Že chce být vnímána i jako herečka. PŘEDEVŠÍM jako herečka.

…. a režisér ji začal ničit

I proto si nemohla nechat ujít roli ve filmu Pravda. Šance na změnu herecké škatulky byla lákavá a jedinečná.

Jenomže režisér Henri-Georges Clouzot nebyl žádný gentleman: perfekcionista, režisér-tyran, který na place ždímá herce „z posledního“ a tlačí ho do kouta – typ tvůrce, který s jasnou vizí uměleckého cíle neváhá ničit své okolí psychicky i fyzicky. A před Brigitte Bardot, kterou považoval jednak za krásnou ženu, jednak za ženu prázdnou až hloupou, si rozhodně nebral servítky.

Clouzot z ní toužil udělat „opravdovou herečku“ – i kdyby ji to mělo stát zdraví. A skutečně z ní velkou herečku udělal. A skutečně ji to málem stálo život.

Propasti…

Brigitte Bardot hraje ve filmu mladou svobodomyslnou dívku Dominique Marceau, která se zamiluje do vážného studenta hudby. Jejich vztah – bouřlivý, vášnivý a toxický – vyústí v tragédii. Dominique svého milence zastřelí. A film pak sleduje soudní proces.

Brigitte Bardot v roli exceluje: na plátně je nestrojená, neklidná, nevyrovnaná. Její výkon je na hony vzdálen předchozím rolím v lehkých komediích. Konečně to nebyla jen „sexy Bardotka“ – ale umělkyně.

Za jejím výkonem se přitom rozevírala hluboká propast osobní bolesti.

… a jejich okraje

V době natáčení se rozpadalo její manželství s hercem Jacquesem Charrierem. Brigitte trpěla depresemi, pocity viny, únavou ze slávy.

Clouzot jí nedopřával oddych od postavy: záměrně ji izoloval, deptal, při natáčení vytvářel dusnou atmosféru. Pro svůj snímek chtěl získat „pravdu“ – syrovou emoci.

Herečka se zhroutila. Pak sáhla k sebevraždě. Předávkovala se prášky.

Clouzotovi se podařilo to, co chtěl – zachytil na filmovém plátně skutečné utrpení. Za cenu, která byla téměř nejvyšší. Herečka byla včas nalezena a převezena do nemocnice.

Paralely

Po uvedení filmu bylo ihned jasné, že Pravda je mistrovské dílo. Film se stal kasovním trhákem a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. O Brigitte Bardot se poprvé (a naposledy) vážně uvažovalo jako o kandidátce na hlavní cenu za herecký výkon. Sama však vlastní triumf neprožívala. Vyčerpaná psychicky i fyzicky veřejně přiznala, že období natáčení bylo pro ni nejtemnějším v životě.

Postava a příběh Dominique byly inspirovány skutečností: případem vraždy, který ve Francii v 50. letech plnil novinové titulky. Bardot tak během natáčení prožívala nejen osobní bolesti, ale i váhu role ženy, která „nese vinu“ nejen za vraždu, ale i za to, že byla příliš svobodná, příliš krásná, příliš žádoucí. Ústy své postavy herečka ve filmu říká (a je to jedna z nejzásadnějších replik): „Ženy jako já si společnost přeje potrestat.“

Ikonou navždy

Později Brigitte Bardot už nikdy nehrála tak dramaticky závažnou roli. Postupně herectví opouštěla, začala se věnovat ochraně zvířat, stáhla se z veřejného života. Pravda tak zůstává i jedinečným dokumentem o její herecké odvaze – a bolesti.

Brigitte Bardot byla tak krásná, až se jí muži báli. Ale Pravda pravdivě ukázala, že krása je někdy prokletím. A že i ikona může být uvnitř hluboce zranitelnou ženou. Dnes má Brigitte 90 let, za sebou šílené mládí a kdejaký její tehdejší obdivovatel je nakonec rád, že si vzal Jaruš z Horní Dolní, přestože Bardotka stárne s grácií…

Zdroje: csfd.cz, novinky.cz, plus.rozhlas.cz, Brigitte Bardot – Iniciály B. B. (Nakladatelství XYZ, 2007)