Česká pohádka byla zvolena za nejhorší na světě. Chtějí ji zakázat, ale Češi ji stále pouštějí svým dětem v televizi

Doma poklad, ve světě otloukánek. Tahle pohádka posbírala za hranicemi pověst jednoho z nejtrapnějších filmů, které kdy vznikly, a někteří by ji nejradši stáhli z obrazovek úplně. Češi ji přesto svým ratolestem pouštějí rok co rok. Žádná kritika ani posměch na tom zatím nic nezměnily. 

Některé filmy si člověk pustí jednou a do týdne by si nevzpomněl ani jméno hlavní postavy. Pak je tu ovšem typ snímku, který se na naše obrazovky v prosinci vrací stejně neúprosně jako vůně purpury a fronty u pokladen. Vůbec nevadí, že předem víte, kdy se rozmazlená sestra začne vztekat. 

Tak jako tak si sednete k obrazovce a koukáte se zas a znova. Z téhle podívané se u nás stala neodmyslitelná část Vánoc a mně osobně by připadalo skoro nepatřičné, kdyby najednou pohádku v programu vynechali.

Nedává smysl, že je to nejhorší česká pohádka na světě

Víte, co mi na tom všem přijde nejvíce úsměvné? Že se ve skutečnosti vůbec nejedná o českou pohádku. Avšak v našem prostředí natolik zdomácněla, že ji považujeme za vlastní, podobně jako třeba trdelník. 

Jde o klasiku, na kterou nedáme dopustit, jenže v mnoha zemích ve světě platí pravý opak. Český divák nad osudem hodné hrdinky dojatě popotahuje, zatímco jinde se sály otřásaly smíchem, a vůbec ne tím laskavým, spíš se hrdince vysmívali. 

Pohádka, kterou pozná každé dítě

Řeč je o Mrazíkovi, pohádce o pracovité Nastěnce, zpočátku domýšlivém Ivanovi a kouzelném pánovi zimy. Právě tenhle kousek dostal v zahraničí přívlastek jednoho z nejhorších filmů, které kdy spatřily světlo světa.

Část publika by ho ráda vyhnala z vysílání, a Češi ho navzdory tomu rok co rok pouštějí svým dětem. Jak už jsme si řekli, mnoho lidí ani netuší, že „naše“ sváteční jistota se ve skutečnosti zrodila pěkný kus cesty za hranicemi. Snímek totiž vznikl v Sovětském svazu v polovině šedesátých let a na československé obrazovky se dostal v roce 1966.

Nálepka nejhoršího filmu na světě

Za oceánem dali Mrazíkovi pořádně co proto. V roce 1997 si ho podal americký pořad Mystery Science Theater 3000, který si zakládal na vysmívání filmovým úletům, a o čtyřiadvacet let později přidali svou parodii i tvůrci z dílny Rifftrax. 

Tamní diváci dílu přisoudili pověst jednoho z nejtrapnějších výtvorů kinematografie. Mezi otevřené obdivovatele snímku se přitom zařadilo i jedno opravdu zvučné jméno, totiž režisér Steven Spielberg.

Proč by někteří snímek nejradši stáhli

Po ruském útoku na Ukrajinu začaly mezi diváky i publicisty zaznívat názory, které začaly nahlas zvažovat, jestli má sovětský snímek o Vánocích na našich kanálech vůbec co dělat. Někteří by ho z programu vyřadili nadobro a chápali to jako symbolický krok. 

Televize ovšem Mrazíka v nabídce ponechaly a věrnost zaběhnuté tradici se jim co do sledovanosti bohatě vrátila. Spousta rodin si Mrazíka pojí s dětstvím, s konejšivým pocitem, že svět je aspoň na ten jeden večer ještě v pořádku. 

Velký podíl na tom má i vynikající český dabing, díky němuž zlidověly hlášky o teplíčku i o ševcích. Televize Nova film v upravené verzi nasazuje každé svátky a večerní sledovanost s ním zpravidla s přehledem vyhrává.

Rodinná tradice, nebo zbytečný přežitek?

Hodnotit Mrazíka podle dnešních filmových standardů je trochu nefér, asi jako se zlobit na kolo, že neumí létat. Tahle pohádka nikdy nechtěla vyhrát soutěž krásy, chtěla potěšit, a to se jí u nás daří už bezmála šest dekád. 

Já bych si Štědrý večer bez Mrazíka upřímně neuměla dost dobře představit. Jak to vidíte vy, je ruská klasika i dnes vaším svátečním favoritem, nebo už nastal čas na změnu? Napište nám do komentářů, jak to vidíte vy.

Zdroje: totalfilm.cz, kafe.cz, cs.wikipedia.org