Ani Helena Růžičková, ani Libuše Šafránková. Tahle herečka byla největším zlatíčkem socialismu
„Takovej malej zpráskanej pejsek,“ popisovala sama sebe jako dítě. Z plachého děvčátka z Plzně ale vyrostla jedna z nejpůvabnějších českých hereček, která nás svým talentem a přirozeností uchvátila. Její manželství s neméně slavným kolegou se stalo jedním z mála, které v showbyznysu přežilo více než půlstoletí.
Budoucí hvězda československého filmu Jana Drchalová, později Preissová, se za svého vyvoleného Viktora, kterého potkala na škole, provdala ještě během studií v roce 1969. Na plátně se mladičká Jana poprvé objevila v menší roli ve filmu „Klec pro dva“ a v pouhých devatenácti letech ztvárnila půvabnou provazochodkyni Annu v Menzelově snímku „Rozmarné léto“. A pak už přicházela jedna nabídka za druhou.
Od divadelních prken k filmovému plátnu
Po škole zamířila Jana v roce 1970 rovnou na Zábradlí. Dvacet let tam hrála jednu roli za druhou a diváci ji zbožňovali. Jenže režiséři, jako by ji pro film moc nechtěli. Zatímco na divadelních prknech excelovala, na plátně se v sedmdesátkách objevovala jen sporadicky.
A pak přišel konec 70. let a s ním zlom, na který Preissová čekala. Díky režisérce Marii Poledňákové se znovu dostala na výsluní. Ve filmech „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ a „Jak dostat tatínka do polepšovny“ doslova zazářila. Zajímavé na tom je, že její filmová hrdinka Anna byla baletkou, což bylo přesně to, o čem Jana jako holčička snila.
I po více než čtyřiceti letech od natáčení patří tyto dva filmy k těm nejoblíbenějším a díky častému reprízování si mnozí diváci Janu Preissovou pamatují právě jako laskavou a chápající maminku malého Vaška. Jak sama přiznává, kdykoliv filmy běží v televizi, neubrání se tomu, aby se na ně znovu nepodívala, a pokaždé se prý u nich stejně pobaví jako před lety.
Televizní diváci si ji pamatují jako zahořklou herečku Povejšovou ze seriálu „My všichni školou povinní“ nebo z oblíbených „Synů a dcer“ Jakuba skláře. Mladší generace si pak pravděpodobně vybaví roli profesorky Svobodové v seriálu „Dobrá čtvrť“.
Žena, která odmítá rozchod za každou cenu
V českém hereckém showbyznysu, kde jsou někdy manželství pomíjivá jako jarní sníh, jsou Jana a Viktor Preissovi světlou výjimkou. Pár tvoří již více než padesát let, a to navzdory všem překážkám, které jim život postavil do cesty. V osmdesátých letech si prošli těžkou krizí, když Viktor podlehl pokušení a z jeho nevěry se narodila dcera.
Jana, která již kdysi bolestně prožívala rozchod svých rodičů, ale o rozvodu nechtěla ani slyšet. Nechala se slyšet, že tátu zbožňovala a když se s mámou rozešli, bylo to pro ni velké trauma. Proto když přišla jejich vlastní manželská bouřka, měla jasno, nechtěla rozdělit rodinu za žádnou cenu.
S Viktorem vychovali dva syny. Martin zdědil lásku k divadlu, Honza si našel cestu ke grafice a počítačům. Dnes už jsou z nich pyšní prarodiče a podle snachy Martinky, která je také herečkou, je mezi nimi stále chemie jako na začátku.
Tichá hvězda s velkým srdcem
Na rozdíl od mnoha svých kolegů nikdy netoužila po velké slávě a pozornosti. Sama o sobě říká, že byla vždy spíš tichým, zakřiknutým dítětem, které se v kolektivu neumělo prosadit a čekalo někde v koutě, až jej třeba vezmou do party. Nikdy si na nic nehrála a ani netahala své soukromí na veřejnost, právě proto je asi lidem tak sympatická.
Kromě divadla a filmu patří k jejím láskám také dabing. Její hlas jste mohli slyšet třeba v kultovním „Přeletu nad kukaččím hnízdem“. Za své dabingové umění posbírala i dvě ceny Františka Filipovského. A občas také předá něco ze svých zkušeností mladým talentům na Pražské konzervatoři.
Zdroje: denik.cz, csfd.cz, fdb.cz, prozeny.cz
