3 věci, které dělají lidé, kteří vás ve skutečnosti nemají rádi. Filmoví scenáristé je používají pořád
Sledovat v Google Zprávách
Ne každý, kdo se na nás usmívá, nás má skutečně rád. Většina lidí navíc své negativní pocity nedává najevo otevřeně. Místo přímé kritiky nebo hádek se často projevují nenápadněji, třeba způsobem komunikace, řečí těla nebo drobnými reakcemi, kterým běžně nevěnujeme pozornost.
Právě těmto signálům se dlouhodobě věnují psychologové i odborníci na neverbální komunikaci. Některé z nich se navíc objevují natolik často, že je scenáristé pravidelně využívají ve filmech a seriálech, když chtějí naznačit napětí mezi postavami.
Asi každý se někdy setkal s člověkem, který byl na první pohled milý a zdvořilý, přesto z něj měl zvláštní pocit. Nejtěžší na podobných situacích bývá to, že člověk často nedokáže přesně říct, proč má z druhého takový pocit.
Navenek se totiž nemusí dít nic zvláštního. Nepadnou žádné urážky ani nevznikne otevřený konflikt. Přesto se v chování druhého mohou objevovat drobné signály, které naznačují odstup nebo nezájem.
Místo, kde tahle trojice slaví největší úspěchy
Podobných detailů si všímají i filmoví a televizní scenáristé. Když chtějí naznačit, že některé postavě není radno úplně důvěřovat, často to neprozradí přímo dialogem. Místo toho pracují právě s mimikou, řečí těla nebo drobnými reakcemi, které divák podvědomě vnímá.
Teprve později se ukáže, že tyto náznaky nebyly náhodné. První stopa se odehrává v obličeji a poznáte ji okamžitě, jakmile víte, kam zaostřit svůj pohled. Upřímná radost nezůstane viset jen v koutcích úst, vždycky se přidají i jemné svaly okolo očí, které se přimhouří a kolem nichž naskáčou vějířky vrásek.
Téhle pravé verzi se podle objevitele říká Duchennův úsměv a psycholog Paul Ekman doložil, že sval kolem oka se zkrátka nedá rozhýbat na objednávku. Pokud se na vás tedy někdo usmívá rty, ale pohled nad nimi zůstává mrazivý a strnulý, máte před sebou zdvořilou masku, nikoliv opravdové potěšení.
Tělo, které popírá vlastní slova
Pak tu máme postoj a směr, kterým je člověk natočený. Komu jste proti srsti, ten se od vás nenápadně stáčí pryč, zakládá si paže přes hrudník a nechává mezi vámi víc místa, než by mezi přáteli dávalo smysl.
Prozradit ho může i pohled, který se chová podivně, jednou těká po celé místnosti a vyhýbá se vám, podruhé na vás naopak míří se skoro soubojovou naléhavostí. Ústa přitom mohou mluvit sebevlídněji, jenže ramena, chodidla i brada vyprávějí naprosto opačnou pohádku.
Hovor, který se nehne z míst
Třetí signál není na první pohled tak nápadný jako řeč těla nebo výraz ve tváři. Často se projeví až během rozhovoru. Lidé, kteří o vás mají skutečný zájem, se obvykle ptají, zajímá je pokračování vašeho vyprávění a přirozeně navazují na to, co říkáte.
Když se naopak někdo o kontakt s vámi příliš nestojí, bývá komunikace mnohem jednostrannější. Odpovídá stručně, na témata nenavazuje a sám se téměř na nic neptá. Po chvíli můžete mít pocit, že veškerou snahu udržet rozhovor nesete sami.
Někdy se navíc přidá lehce povýšený tón nebo drobné poznámky, které samy o sobě nepůsobí nijak výrazně, ale v součtu vytvářejí nepříjemný dojem.
Český divák se tak snadno ošálit nenechá
Na podobný princip spoléhají i televizní scenáristé. Stačí, aby se v seriálu objevila nová postava, a zkušení diváci často velmi rychle odhadnou, že s ní nebude něco v pořádku. Může působit nepřirozeně odtažitě, přehnaně zdvořile nebo se vyhýbat běžným reakcím, které od ostatních postav očekáváme.
Právě tyto nenápadné signály bývají mnohdy výmluvnější než samotná slova. A podobně funguje i běžný život. Jen na rozdíl od filmu nemáme scénář, který by nám napověděl, jestli je náš dojem správný.
Kdo z filmových či seriálových mizerů tuhle trojici naplňuje úplně dokonale a kdo vám ji v reálu naservíroval i s úsměvem? Podělte se s námi o své komentáře.
Zdroje: paulekman.com, cottonwoodpsychology.com, nofilmschool.com
