Psychologové na to kápli: Tohle je důvod, proč Češi dělají z komára velblouda častěji než z rohlíku večeři

Nikdy jste se netopili. A přesto se vám stáhne hrdlo při pohledu na jezero. Nikdy jste nespadli z výšky. A přesto se vám klepou kolena na rozhledně. Nikdy jste nehořeli. A přesto nemůžete snést pohled na plamen. Odkud se bere strach, který nemá důvod? A proč někdy všichni děláme z komára velblouda?

Psychologové, regresní terapeuti i duchovní učitelé se shodují: tělo si pamatuje i to, co mozek neví. A duše ještě víc. Fobie bez důvodu, úzkosti bez příběhu a reakce, které jsou „přehnané“, mohou být pozůstatky zážitků, které jste nezažili v tomto životě – ale možná v tom předchozím. Nebo ještě přesněji: vaše bytost si je pamatuje. I když nevíte odkud.

Když se bojíte a nevíte proč 

Tohle nejsou běžné strachy. To jsou pocity, které se objeví instinktivně, bez výstrahy: 

• Voda, která se vám zdá moc hluboká – i když jste na mělčině. 

• Výška, při které se vám začne točit hlava, ačkoli jste v bezpečí. 

• Oheň, který nevzbudí respekt, ale paniku. 

Důvod? Podle odborníků na regresi a karmickou paměť si duše s sebou nese nedohojené stopy z minulosti. Může jít o smrt, ztrátu, šok, zradu nebo dlouhou bolest, která nebyla tehdy pochopena – a tak se znovu hlásí o slovo. Rozhodně tedy neděláte z komára velblouda – tyto myšlenky byste měli ihned vyhnat z hlavy a začít nad svými obavami přemýšlet trošku jinak. 

Co vám strach chce možná říct? 

Strach nemluví slovy, ale obrazem. A pokud ho nezakryjete hned panikou, může prozradit víc, než čekáte. Neutíkejte hned, nechte ho chvíli promluvit. 

• Strach z vody: Možná jste kdysi odešli, aniž byste mohli dýchat. A teď se učíte, jak se nadechnout znovu – bez viny. 

• Strach z výšek: Možná jste kdysi padali, když jste se chtěli povznést. A dnes potřebujete pochopit, že výšky neznamenají pád. 

• Strach z ohně: Možná vás kdysi pohltila síla, kterou jste nemohli ovládnout. A dnes se učíte, jak hořet – ale nezmizet. 

Strach není stopka, je to šipka a ukazuje přesně tam, kde je třeba něco pochopit. 

Jak poznáte, že strach není z tohoto života? 

Některé pocity se nedají vysvětlit rozumem. A právě tehdy přichází chvíle, kdy mluví paměť duše. 

• Cítíte ho instinktivně, bez jasného důvodu. 

• Nedá se „logicky překonat“. Ani když se o to pokusíte. 

• Máte pocit, že je „starší než vy“ – jako by tu byl dřív, než jste se narodili. 

• Někdy ho doprovází sny, obrazy, pocity, které nelze vysvětlit – ale něco ve Vás ví, že jsou skutečné. 

Co s tím můžete udělat? 

Ne každý strach potřebuje být přemožen. Některé stačí pochopit, obejmout – a nechat odejít. Všímejte si, co spouští reakce. Ne jako problém – ale jako mapu k pochopení. Napište si strach na papír a pod něj větu: „Možná jsi nepatřil mně. Ale byl jsi se mnou dlouho. Děkuji – a propouštím tě.“ A pak se zeptejte: „Co chci prožít místo strachu?“ 

Regresní terapie: Když si tělo pamatuje, i když mysl neví 

Regresní terapie není magie, je to jemná práce s podvědomím, při které se člověk vrací do okamžiků, které mohou pocházet z dětství – nebo z hlubších vrstev duše. Pod vedením terapeuta se uvolňují obrazy, pocity, scény, které neumíme logicky zařadit, ale v těle zanechaly otisk. A právě tam – v těch nevysvětlených úzkostech, strachových blocích nebo opakujících se tématech – často leží odpověď, proč se bojíme toho, co jsme nikdy vědomě nezažili. 

Nejde o to, co si „pamatujete“. Jde o to, co se ve vás ozývá, i když to nemá jméno. Regrese je cesta k tomu jménu – klidně i přes slzy, ale hlavně k pochopení. 

Kdy může pomoci regrese?

Pokud cítíte silný strach bez důvodu, opakují se vám vztahové vzorce, nebo vás něco „nepustí“, i když rozum nechápe proč – možná je čas nahlédnout pod povrch. Regrese neříká, co bylo, pomáhá pochopit, co je.