Byl to psychopat z lesa s podezřelým úsměvem, ale my ho dřív milovali. Dnes by skončil na psychiatrii
Tenhle tvor se nám denně ukazoval na televizních obrazovkách ve svém rybníkovém obydlí. Přesto ale nikdo nemá tušení, co je vlastně zač. Na druhou stranu – je to vlastně jedno. Sice je tenhle podivuhodný biologický i psychiatrický exemplář blíže nepopsán, ale bavil naše děti každý večer před spaním. Což je zásluha sama o sobě. O kom je řeč? Pojďte se s námi podívat na prvního ezoterického guru našich dětí.
V socialistickém Československu byla večerní televizní zábava vždycky jasně daná. Odbila sedmá hodina večerní a děti už usedaly k Večerníčku. Tehdy nikdo dopředu nevěděl, který pořad se vlastně bude vysílat, a proto bylo více než milým překvapením, když se na obrazovce objevila mlha tak hustá, že by se snad dala krájet. A za ní? Přeci rybníček Brčálník, ve kterém žil jeden takový tvor. Pravděpodobně skřítek, ale jeho pravou podstatu a původ nikdo nezná. Prostě strašidýlko, které rádo mluví s oblohou a neustále vymýšlí, jak vyzrát na hvězdy a přírodu. Tehdy jsme jako děti neměli tušení, o co se vlastně jedná. Z dnešního pohledu bychom si mohli říct, že to byl pro nás takový první ezoterický guru, který nás učil pohodě a snům. Ale proč je tato postavička dodnes tak oblíbená? Zkusme spolu přijít na to, proč jako národ tohohle skřítka stále tak zbožňujeme.
Samotář u rybníka
Samozřejmě, už jste asi poznali, že se nejedná o nikoho jiného než o Rákosníčka. Osobitého dětského hrdinu, který si žil po svém a my mu jako malí jeho živobytí v rybníčku tak trochu záviděli. Přeci jen bydlel v Brčálníku, povídal si s hvězdami a jeho nerozlučnou společnicí byla kamarádka Rosnička. V podstatě sen každého přírodně založeného člověka.
Navíc neměl žádné povinnosti, budíky ani domácí úkoly. Prostě jen on, jeho ztřeštěné nápady a kopec zábavy. Když si chtěl třeba pro srandu vytvořit zimní kluziště přímo na nebi nebo se zbavit vlastní lenosti pomocí štiky, mělo to vždycky ten správný náboj a bavilo to nás děti i naše rodiče.
Rákosníček měl vtip, nápad i krásně jednoduchý vizuál. V podstatě se takové večerní pohádce nedá nic vytknout. Snad jen to, že jednou musela skončit a my jsme jako děti chtěli stále víc a víc.
Jednoduchá animace, bohatá odměna
Proč byl ale zrovna skřítek Rákosníček takovým tahákem? Klíč je možná v té kouzelné jednoduchosti. Seriál přeci jenom může vypadat na první pohled trochu odbytě. Především pak z dnešní perspektivy. Opak je ale pravdou.
Zdeněk Smetana v tomhle případě věděl moc dobře, co dělá. Tehdy nebyly k dispozici žádné komplexní 3D technologie. A i kdyby byly, stálo by to až příliš moc peněz. To se k seriálu především pro děti vůbec nehodí. Jednoduchý design, krátká stopáž a originální snadná animace. To všechno stačilo k vytvoření jednoho z nejikoničtějších českých animáků. Šmrnc a duši tomu samozřejmě dodala i Jiřina Bohdalová, která celou pohádku kompletně nadabovala. Nutno podotknout, že připravené vtipy a hlášky jí vyloženě sedly do noty a v takovém případě máte jednoznačně zaděláno na úspěch. Přeci jenom v hlavě asi každý z nás slyší právě její symbolický hlas pokaždé, co někde narazíme na vyobrazení tohohle zeleného skřítka.
Ezoterický humor pro děti
Z jednoho úhlu pohledu bychom mohli Rákosníčka vnímat i jako takového prvního ezo-guru u nás. Neustále si přeci jenom povídal s oblohou, žil v míru s přírodou a měl ekologická moudra ohledně počasí i lesa. Jeho dobrodružství jsou navíc vždycky zahalena do takového mystického a přírodního hávu. Ať už zachraňoval třeba mraky, beránky nebo se snažil vymyslet nějaký důmyslný způsob, jak uvést do pohybu a rozproudit rybník. Nějaká moudra nám jako dětem ale stejně předal. Třeba, že je důležité jít si za svými nápady, i když je ostatní vnímají jako potrhlé a hloupé. Přeci jenom když už nevyjdou, alespoň si u toho užijeme kopec zábavy.
Zdroje: csfd.cz, wikipedia.org, novinky.cz
