Langmajer vyrazil do divočiny. Jeho odvaha bere fanouškům dech
Sledovat v Google Zprávách
Lukáše Langmajera zná v Česku skoro každý, kdo někdy zapnul televizi nebo zašel do kina. Herec a mladší bratr Jiřího Langmajera se do povědomí veřejnosti nesmazatelně zapsal v roce 2008 díky letní komedii Bobule. Lukáš patří k těm vzácným typům umělců, kteří se na obrazovce objeví, a vy máte okamžitý pocit, že ho znáte odjakživa.
Možná je to tou kombinací klukovského humoru, až živelné energie a lehké, tiché melancholie v očích. Což dohromady působí nesmírně autenticky. Jenže za každou autenticitou je nějaký základ. Často však vykoupený zkušenostmi, které by si člověk raději odpustil.
Seriálový idol s duší introverta
Lukáš vystudoval herectví, prošel divadlem, známe ho z televize i z filmu. Ve svých projektech střídá role komické i dramatické, a dokonce i takové, kde vlastně hraje zcela civilně. A přesto mu to divák věří. Od Okresního přeboru, přes Babovřesky, Slunečné až po Vinaře. Tam si ho diváci oblíbili nejvíc. Právě tam se zdálo, že role Machra je mu šitá na míru.
Jenže zatímco diváci u obrazovek popíjeli víno a smáli se jeho kouskům, uvnitř Lukáše se odehrávalo jiné drama. Takové, co by nevymyslel ani ostřílený scenárista.
Životní kotrmelce aneb balanc na hraně
Ani na jevišti se Lukáš Langmajer neztratí. Divadelní prkna mu svědčí stejně jako kamera. Vždyť na nich začínal v Plzni už ve svých třinácti letech. Za světlem reflektorů se ale postupem času začal krčit dost temný stín. I když si Lukáš své soukromí dříve úzkostlivě střežil, nakonec vyšel s pravdou ven.
Jeho životní cesta nebyla procházkou růžovým sadem. Naopak, byla spíš plná trnů a chodník se mu občas propadal pod nohama. V otevřené zpovědi přiznal období, kdy se v depresích a alkoholu doslova topil.
Tehdy bez příkras přiznal: „Neumím pít, utápěl jsem se v depresích, s nimiž jsem neuměl pracovat.“
Extrémní tlak a vnitřní démoni ho dovedli až k nejzazší hranici – k pokusu o odchod z tohoto světa. Zachránil ho kamarád.
Nejtemnější životní kapitola zažehnána
Nejtemnější období Lukášova života obsahovalo věci, o kterých se v showbyznysu obvykle mlčí: koketování se satanismem, rituály a destruktivní chování… Tehdy mohl přijít o všechno: o manželku, s níž má dvě děti, o rodinu, o život. To tedy rozhodně nechtěl. A přišel zlom: tvrdá léčba, askeze a rozhodnutí začít znovu.
Pochopil, že život není rovná pěšinka, po níž by si člověk stále spokojeně vykračoval. Ale spíš horská dráha, kde se střídají prudké pády a nečekaná zjištění. A že největší hrdinství je to všechno vydržet. I když se jeho manželství s Lucií po šestnácti letech stejně rozpadlo, Lukáš se dokázal postavit na vlastní nohy jako nový a silnější člověk. Je to ten typ muže, který se nebojí říct: „Padl jsem na hubu, ale už zase stojím.“ A právě pro tuhle upřímnost mu lidé věří.
Útěk tam, kde svět nelže
Dnes je Lukáš Langmajer mužem, který má kalendář plný k prasknutí. Natáčení, dabing, divadlo. Jakmile ale padne klapka, utíká pryč z Prahy. Jeho instagramový profil není přehlídkou premiér a červených koberců, ale syrové přírody. Našel vášeň v kempování, spaní v dodávce a objevování míst, kde sice není signál, ale zato je tam klid. A svým příznivcům píše vzkazy o pokoře a vděčnosti: „Každý kousek skládačky jménem život dává smysl…“
Kromě běhání po lesích a lezení po skalách miluje také adrenalin v rychlých autech. Závodní okruh nebo strmá skalní stěna jsou pro něj formou meditace. Tam, kde jde o vteřiny nebo o pevný úchop, se svět ztiší tak, jak to nedokáže žádná terapie. Lukáš Langmajer už nehledá štěstí v lahvi, ale v souznění s přírodou. V tichu lesa a v pohybu, který mu dává pocit, že je skutečně naživu.
Tak jako jeho poslední fotka na Instagramu, která fanoušky šokovala. Důvod je jasný. Jen tak si někdo na lezení po skalách netroufne, přesto jeho výlety do divočiny všichni obdivujeme.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zdroje: Extra, KdoJeToSuperia, MediumSeznam
