Česká televize nasazuje film roku 2026. Vítěz Oscarů míří do vysílání už za chvíli

Před nedávnem jsem v kině zhlédla film, který jen o pár dní později dostal Oscara. Pravdou je, že důvodem, proč jsem tenhle film chtěla vidět, byly už dříve získané ceny kritiků. Viditelný úspěch je pořád silná reklama. Oscarový snímek roku a film roku 2026 navíc uvede už dnes večer Česká televize.

Ambiciózní filmaři jistě touží stát na pódiu Dolby Theatre v Los Angeles a v ruce třímat tu nejhodnotnější cenu. Neváhají investovat ohromné peníze do vzniku filmu, najmout renomované režiséry i nejlepší herce. Každý ročník má nějakého svého favorita, hvězdu, o které se mluví a která zastíní všechny ostatní. Letos se jím stal úplně nenápadný režisér, jehož oscarový snímek vznikl tak trochu mimoděk.

Z malé obce na Uralu do světa filmu

Ještě před pár lety byl Pavel Talankin obyčejným učitelem na základní škole v Karabaši. Vlastně nebyl tak úplně obyčejný, byl mladý, měl daleko blíž k dětem než k učitelům, a navíc vedl oblíbený filmový kroužek, kde učil děti pracovat s kamerou, stříhat videa a tvořit vlastní obsah, třeba pro sociální sítě. Zároveň na škole fungoval jako dokumentátor školních akcí. Den dětí, poslední školní den i absolventské večírky, to všechno natáčel v rámci propagace školy.

Když zrovna nepracoval, věnoval svému pejskovi jménem Nebraska nebo papouškovi, případně navštívil svou matku, se kterou vedl generační i politické debaty. Život Pavla Talankina by se nejspíš nesl v podobném duchu až do konce jeho života. Nikdy neopustil hranice Ruska a Karabaš – až na výjimky – miloval. To se ale změnilo s počátkem ruské invaze na Ukrajině. Tehdy se obsahová tvorba Talankina nuceně měnila. Namísto školních akcí a života ruské mládeže natáčel povinné „důkazy„, že tamní učitelé správně informují žáky o životě na západě.

Jak později přiznal, práce mu přestala dávat smysl. Namísto toho, aby s dětmi tvořil videa poznamenaná dětským optimismem i radostí, stříhal videa, s jejichž obsahem vnitřně nesouhlasil. „Ocitl jsem se v situaci, kdy jsem nechtěl být součástí systému, ale zároveň jsem ho nemohl jen tak opustit,“ popsal později svůj vnitřní konflikt. Rozhodl se proto ve školství zůstat a v průběhu dalších dvou let dokumentoval, jak se škola postupně mění v nástroj státní propagandy.

Natočené záběry se dostaly do Evropy

Jeho materiály se později dostaly do rukou režiséra Davida Borensteina a vznikl tak dokument Pan Nikdo proti Putinovi, který odvysílá ČT 2 už dnes ve 21:00. Dokument, který zaujal odborné kritiky, není pouhou výpovědí jednoho ruského občana. Je nenásilným svědectvím toho, jak se politika promítá do každodenní reality života dětí, učitelů a celé jedné školy.

Úspěch takto silného tématu na sebe nenechal dlouho čekat. Snímek zaujal už na festivalu Sundance, kde získal zvláštní cenu poroty, a následně bodoval i na evropských cenách BAFTA. Absolutním vrcholem pak bylo udělení Oscara za nejlepší dokumentární film. A to hlavně proto, že snímek potvrdil, že mimořádný projekt může vzniknout i bez nafouknutého rozpočtu a podpory velkých produkčních domů.

Kritici oceňují hlavně autenticitu snímku. Většina scén vznikla přirozeně, mimoděk, bez zjevných velkých očekávání. Talankin jen mapoval život ve třídách, na školách, ale i venku, mezi teenagery. V dokumentu nedostávají prostor odborníci, kteří by jakkoli ovlivňovali vnímání nebo dojmy diváka. Přestože příznivci ruského režimu kritizují Talankina za jednostrannost projektu, Talankin v rozhovorech opakovaně zdůraznil, že jeho cílem nebylo někoho obvinit, ale ukázat realitu takovou, jaká je. „Láska k vlasti není o vlajkách ani hymně. Není to propaganda,“ zdůraznil na jedné z projekcí.

Talankin je na seznamu nežádoucích osob

Vyhrát Oscara znamenalo pro Pavla Talankina nejen upozornit svět na šířící se narativ mezi ruskými občany. Zisk sošky má i svou odvrácenou stranu. Talankin musel opustit Rusko a tamní úřady ho označily za zahraničního agenta. V Rusku je prakticky nemožné nejen zhlédnout film, ruská média nešíří ani informace o oscarovém vítězství.

Sám Talankin prý získání Oscara „nijak nedramatizuje„, producent Radovan Síbrt však upozorňuje, že rozhodně nejde o samozřejmost. V konkurenci velkých produkcí a silných témat je podobný úspěch velmi výjimečný, tím spíše v případě filmu, který vznikal jako vedlejší produkt učitelské práce. Výsledek však předčil všechna očekávání a představuje jeden z nejsilnějších snímků současnosti vůbec.

Zdroje: TV Program, Netflixer, Aktuálně