Jedna procházka po vrakovišti mi změnila život. Odcházel jsem s nálezem za 2 miliony

Mezi rezavými kapotami a propíchlými pneumatikami se občas ukrývají skutečné poklady. Vrakoviště nejsou jen místem posledního odpočinku automobilů, ale také zlatým dolem pro ty, kteří vědí, co hledají. Většina lidí tu sice vidí jen hromadu šrotu, ale znalci tu příležitostně dokáží najít i poklady. Jeden takový nález nedávno změnil život obyčejnému milovníkovi klasických aut. 

Uživatel ze zahraniční diskuze na internetu si prý ještě před rokem ani nedovedl představit, že by mu staré auto mohlo vydělat víc peněz než celý rok práce v kanceláři. Dnes už se dle jeho slov usmívá, když vzpomíná na červencovou sobotu, kdy se rozhodl zajít na vrakoviště nedaleko svého bydliště.

„Původně jsem tam šel jen pro náhradní díly do svého auta,“ vzpomíná v diskuzi. Vrakoviště jsou čím dál oblíbenější zastávkou všech, co doma nějaké auto mají, proč? Ceny autodílů rostou, poptávka je čím dál větší a mezi vraky se občas najde něco, co má hodnotu jako menší byt. 

Tomáš Svoboda, který provozuje vrakoviště u Brna, to potvrzuje: „Když k nám někdo přijde a začne se vrtat ve starších evropských autech, většinou ví, co dělá.“ Za posledních pět let se podle něj ceny použitých dílů zvedly zhruba o pětinu.

Poklady, které končí ve šrotu

Ze 183 tisíc aut, která se loni v Česku ekologicky zlikvidovala, jde zhruba dvacet procent materiálu znovu použít. To je pořádná hromada potenciálních pokladů. Nejčastěji lidé shání motory, převodovky nebo světlomety, ale někteří cílí na úplně jiné věci. Například originální disky z BMW M3 se dají prodat za desítky tisíc, přestože na vrakovišti často končí v ceně šrotu. Podobně je to s volanty, sedadly nebo dokonce s celými interiéry ze vzácných modelů.

Svět automobilových sběratelů je plný neuvěřitelných příběhů. Vezměte si třeba případ německého přistěhovalce Rudiho Kleina, který v Los Angeles desítky let shromažďoval evropské klasiky. Po jeho smrti v roce 2001 synové sbírku ukrývali další dvě dekády. Když se konečně rozhodli ji prodat, svět užasl. 

Mezi auty se našel Mercedes-Benz 500K z roku 1935, který byl považován za ztracený, nebo jediný dochovaný Horch 855 Special Roadster z roku 1939. Celková hodnota sbírky? Desítky milionů dolarů.

Podobné nálezy se rozhodně nestanou každý den, ale ani v Česku nejsou úplně nevídané. Před třemi lety jeden muž narazil na vrakovišti na kompletní motor z Porsche 911 Turbo. Majitel ho chtěl prodat za pár tisíc, přestože jeho skutečná hodnota je až půl milionu korun. 

Ferdinand Porsche a jeho nesmrtelné dítě

Ferdinand Porsche založil firmu v roce 1931, ale pořádně se proslavil až v roce 1963 modelem 911. Auto dodnes vypadá v podstatě stejně a má motor vzadu, charakteristické oblouky karoserie i nezaměnitelný zvuk. Ne všechny 911 jsou si ale rovny. Některé verze 911 dnes stojí astronomické peníze. 

Vezměte si Carrera 2.7 RS z počátku sedmdesátých let. Porsche ji vyrábělo jen od listopadu 1972 do července 1973. Za těch pár měsíců stihli udělat 1580 aut a dnes za jeden kus zaplatíte 25 až 30 milionů. To už je cena vilky v Praze.

Den, kdy se všechno změnilo

Loni v červenci jel muž z diskuze na vrakoviště obstarat světlomet do auta. Když procházel mezi vraky, zaujalo ho rozpadající se Porsche 911 v rohu areálu. Auto samo o sobě už nestálo za nic, ale v interiéru seděl původní třípaprskový volant ze sedmdesátých let. Špinavý a opotřebovaný, ale stále originální. Majitel vrakoviště za celý vrak chtěl pět tisíc korun, tak mu prý zaplatil.

Carrera 2.7 RS se vyrábělo jen dva roky a vzniklo pouhých 1580 kusů. To znamená, že každý jeho díl má dnes hodnotu zlata – dle jeho slov ho dokázal prodat za 2 miliony v zahraniční aukci. Dokonce i ten volant, který vypadá jako obyčejný kus. Většina lidí to ale neví. Když renovují starý vůz nebo ho likvidují, nad volantem se rozhodně nepozastavují.

Zdroje: cs.wikipedia.org, garaz.cz, ct24.ceskatelevize.cz