Husákovy děti dnes kralují Česku. Mají výhodu, kterou jim mladší generace může jen závidět

Starší nadávají od nepaměti na mladé, že jsou líní a pořád koukají do mobilu, mladí zase obracejí oči v sloup, když slyší věty typu „to za nás nebylo“. Jenže tentokrát nejde jen o běžné hospodské řeči nebo rodinné šarvátky u nedělního oběda. Data mluví celkem jasně a pro generaci Z nebo mileniály to není zrovna povzbudivé čtení.

Husákovy děti nejsou jen přeplněné třídy v osmdesátkách, sídliště praskající ve švech a spartakiáda. Je to celá generace, která se narodila do šedi normalizace a dnes, když je jim kolem padesáti, sedí na důležitých pozicích ve firmách i státní sféře. Když je vás totiž v ročníku skoro dvě stě tisíc, můžete ovlivnit dění kolem sebe více než zvládnou ročníky poloviční. Jenže ono nezáleží ani tak na tom, kdy se narodili, ale hlavně na tom, v jaké době dospěli.

Neopakovatelná startovní čára

Když o tom tak přemýšlím, generace Husákových dětí měla zkrátka neuvěřitelné načasování. Vstupovali na trh práce přesně v devadesátých letech, kdy se starý systém zhroutil a nová ekonomika zoufale potřebovala kohokoliv schopného a alespoň se základními znalostmi angličtiny.

Zatímco mladí si dnes každé povýšení musí tvrdě odpracovat a anglicky musí umět jako rodilí mluvčí, jim tehdy jezdil výtah rovnou do nejvyšších pater. Stávali se z nich ředitelé klidně ve dvaceti letech, protože nikdo zkušenější tehdy prostě nebyl k mání. Byli zkrátka ve správný čas na správném místě, což jim umožnilo bleskově posílit svůj vliv a něco vybudovat.

Propast jménem bydlení

Pro dnešní třicátníky je vlastní byt často znakem celoživotního stresu a hypotéky, která spolkne polovinu příjmu jen za malou garsonku. Generace našich rodičů ale zažila období, kdy se daly obecní byty v širším centru odkoupit za zlomek dnešních cen. Tahle majetková jistota bez příliš velkých dluhů jim dává obrovskou životní svobodu, dovolit si riskovat v podnikání, v klidu spát a ještě finančně krýt záda svým dětem.

Mezi analogem a digitálem

Kromě majetku mají v rukávu ještě jeden zásadní trumf, a tím je obrovská přizpůsobivost. Jsou to poslední lidé, kteří pamatují fungování světa bez internetu, ale stihli se ho naučit používat ke svému prospěchu. Nezhroutí se z toho, když najednou vypadne Wi-Fi, protože umí věci řešit i postaru a nezaskočí je ani digitalizace, protože se vyznají. Firmy si tuhle jejich odolnost moc dobře uvědomují.

K tomu mají už odrostlé děti, do důchodu daleko a z krizí se nehroutí. Takže  i když pracovní nabídky často lákají především na mladé dynamické týmy, když jde do tuhého, zaměstnavatelé se stejně nejraději spoléhají právě na zkušenost a spolehlivost starší generace Husákových dětí.

Zdroje: autorský článek, hn.cz, csu.cz, seznamzpravy.cz