Když se rozdávala krása, stála vpředu. Když mozek, šla si pro guláš. Přesto ji miloval celý národ

Byla zosobněním všeho, co si divák představí pod pojmem „česká komedie“ – vtipná, hlučná, srdečná, a přesto neuvěřitelně profesionální v každém gestu. Svým přirozeným šarmem a lidskostí si získala srdce celého národa. Lidé se jí smáli, ne kvůli ní, ale s ní. A to je ten největší dar, jaký může komik dostat.

Zpočátku patřila k těm, které tančili baletní piruety. Narodila se v Praze 13. června 1936. Jako čtyřletá vystupovala na jevišti Národního divadla a ve stejném věku nahrála i svou první filmovou roli v adaptaci „Babičky“ Boženy Němcové. Již v mladém věku tedy zářila na prknech, která znamenají svět, než jí osud připravil úplně jinou životní roli.

Mistryně transformace

Po narození syna začalo její tělo zadržovat vodu, což vedlo k nárůstu hmotnosti až na hodnotu kolem 268 kg. Ani to ji ale neodradilo a přetavila tuhle skutečnost v úspěch. Učinila ze své postavy nástroj autentické, srdcem naplněné komiky.

Její postava Heduš Homolková ve filmu Ecce homo Homolka, první části slavné trilogie od Jaroslava Papouška, patří ke zlatému fondu československé komedie. Příběh všedního nedělního rodinného oběda se díky ní stal legendární scénou, v níž se mísí vtip a lidskost, což českého diváka chytne za srdce. Čas od času se objevila v roli možná hloupé či jednoduché ženy, což u ní nikdy nebyl problém. Právě naopak, ukazovala, že i jednoduchost může mít hloubku. I když její role jasně říkaly, že když se rozdávala krása, stála vpředu. Když se rozdával mozek, šla si pro guláš, dokazuje to, jak skvělá byla herečka a že se do role hloupých žen dokázala plně ponořit. Ve skutečnosti to však byla chytrá žena.

Počátek komedie

Komedie Ecce homo Homolka z roku 1969, kterou režíroval Jaroslav Papoušek, je dodnes považována za jeden z nejikoničtějších filmů československé kinematografie. Helena Růžičková v ní ztvárnila postavu Heduš, matky typické socialistické rodiny Homolkových, která vyrazí na nedělní výlet do přírody, jenže nic nejde podle plánu. Film vyniká absurditou běžných situací a specifickým jazykem postav, který je autentický a přitom groteskní.

Růžičková v roli Heduš excelovala, s vtipem jí vlastním a skvělým hereckým výkonem. Její postava sice působí jednoduše, ale rozhodně má několik různých vrstev jako například domácká, hašteřivá, ale i dominantní. Helena Růžičková zvládla v jediné roli spojit karikaturu matky z lidu s přesným obrazem ženské role v tehdejší společnosti. Její postava byla ukázkou toho, jak i na malém prostoru lze rozehrát velké herectví. Film se díky jejímu výkonu stal nejen kultovní záležitostí, ale i trvalou součástí českého kulturního dědictví.

Krása na druhou

I přesto, že většinu svého života byla vnímána jako „velká žena“, muži po ní doslova šíleli. Zejména v období natáčení v tehdejší NDR jí zahraniční obdivovatelé prý posílali vizitky i s přáníčky. Časopis Medium popisoval její krásu z baletního mládí a přeměnu na charismatickou herečku jako výraznou postavu s nakažlivým smíchem.

To, že dokázala uhranout muže různých generací, svědčí o její přirozené přitažlivosti. Ne kvůli dokonalosti obličeje, ale díky tomu, že sebe samu brala s humorem a bez studu. Způsob, jakým se sama prezentovala, prokazoval, že šířka duše rozhoduje více než šířka postavy.

Soud odborníka – inteligence v komedii

Její přístupu k herectví popsal Andrej Halada pro Reflex: „V životě skvělé herečky se odrážely světlé i stinné stránky české komedie.“

Tato slova zdůrazňují, že Růžičková byla víc než jen vtipná tvář. V jejím výkonu byly dvě strany, vážnost i absurdno. Dokázala zachytit humornou realitu běžného života, jeho strastí, ale i absurdních momentů, které pobaví i osloví.

Mezinárodní inspirace

Na festivalu v Karlových Varech v létě 2025 bude poprvé uvedena digitálně restaurovaná verze filmu Ecce homo Homolka. Toto dílo bylo jedním z posledních děl tzv. České nové vlny. Web Expats.cz připomíná, že postava „paní Homolkové“ byla promyšleným spojením těla a charismatu, a že jí zahraniční publikum často rozumělo víc, než by koho napadlo.

Vážnost s úsměvem

Za veselou fasádou stály i těžké chvíle jako boj s nadváhou, hormonální onemocnění a později i rakovina žaludku, která vyvrcholila v lednu 2004. Přesto až do posledních měsíců života projevovala sílu. Úsměv a humor ji nikdy neopustil. Režisér Zdeněk Troška na adresu Heleny uvedl: „Helena se stala členem každé rodiny v této republice, symbolem češtiny v tom dobrém slova smyslu.“

Dědictví – proč ji stále milujeme?

Dnes, když se díváme na její herecké počiny, na legendární scény, i na chvíle domácí idyly, vidíme něco víc než herecký výkon. Vidíme ženu, která byla krásná nejen vizuálně, ale duchem, inteligencí a schopností vtisknout obyčejné roli nezapomenutelnou podobu.

Proto ji miloval celý národ, a proto bude žít v paměti i budoucích generací. Helenu Růžičkovou máme rádi nejen pro její vtip, ale i pro její přístup k životu.

Zdroje: medium.seznam.cz, zprávy.tiscali.cz, readzone.cz