Je to součást našeho dědictví: Odborníci doporučují návrat k jídelníčku z dob Husáka. Zkusíte to?

Zatímco moderní diety střídají jedna druhou a regály se plní superpotravinami z druhého konce světa, někteří odborníci přicházejí s nečekaným návrhem: Vraťme se k tomu, co jedli naši rodiče a prarodiče v 70. a 80. letech. Podle nich má tehdejší strava překvapivě co nabídnout – a není to jen o nostalgii. Jídelníček z dob Husáka má totiž opravdu něco do sebe. 

Dnes se zdravá strava často pojí s exotikou, cizími slovy a vysokou cenou. Dřív ale stačilo málo: krajíc chleba, vajíčko, miska polévky. Místo superpotravin z druhého konce světa dominovaly běžné suroviny – a přesto měl jídelníček hlavu a patu. Žádné složité recepty, žádné výživové módní vlny – jen to, co bylo dostupné, sezónní a doma připravené.

Jednoduchost, která fungovala 

Zatímco dnes je trendem počítání kalorií, proteinové tyčinky nebo fermentované zázraky z dovozu, dřívější generace jedla obyčejně – a často zdravěji. Ráno krajíc chleba s tvarohem nebo domácím sádlem, v poledne hustá polévka s kroupami a večer skromná večeře. Žádné zbytečné cukry, žádné ultra zpracované produkty. 

Méně výběru, méně stresu – a více zdraví 

Jedním z paradoxů dnešní doby je, že máme na výběr víc než kdy dřív – a přitom si často neumíme vybrat. V době Husáka nebylo regálů přetékajících bio potravinami a výrobky označenými jako „bez lepku, bez cukru, bez laktózy“ – což samo o sobě není špatně, protože mnoho lidí má dnes diagnostikované intolerance, ale někdy to vypadá, že místo jídla hledáme etiketově dokonalý produkt, který však postrádá chuť i smysl. Na stole bývala čočka, brambory, čerstvé máslo a když se poštěstilo, tak i sezónní ovoce nebo banán z dovozu.

Maso nebylo na denním jídelníčku – spíš o víkendu, a často šlo o vepřové z domácího chovu nebo klasické drůbeží. Jídlo se připravovalo doma, jednoduše, bez stresu – a hlavně společně. Sezení u jednoho stolu nebylo jen o jídle, ale i o sdílení dne, radosti, starostí. Psychologové dnes potvrzují, že právě tyto společné chvíle u jídla posilují vztahy a přispívají i k duševní pohodě. Tělo a mysl jsou propojené – a čím klidnější prostředí a opravdovější jídlo, tím lepší dopad na naše zdraví. Méně možností tehdy znamenalo víc pohody. 

Rychlé jídlo, rychlá škoda 

Dřív neexistoval pojem „fastfood“ tak, jak ho známe dnes. Dnes je ale realitou na každém rohu – a jednou za čas na něj sklouzne každý. Problém nastává, když se z výjimečné situace stane každodenní norma. Tato jídla, bohatá na sůl, cukr a vysoce zpracované tuky, prokazatelně zvyšují zánětlivost v těle, oslabují imunitu a přispívají ke chronickým onemocněním. 

Zdraví ze skromnosti – ale s rozmyslem 

Omezený výběr surovin tehdy lidi vedl k tomu, že jedli pestřeji. Jednou týdně maso, častěji luštěniny, sezonní zeleninu, hodně polévek, pečení doma. Ale pozor – to, co bylo poctivé tehdy, nemusí být poctivé dnes. Chléb může být plný éček, uzeniny s nízkým obsahem masa, plné konzervantů a složek, o kterých často ani nevíme, co znamenají, mléko s minimem tuku a maso, které je často napíchané vodou, plné reziduí antibiotik nebo hormonů. Proto dnes odborníci doporučují podporovat lokální zemědělce, malé pekárny, řezníky a farmáře – právě ti se svou kvalitou nejvíc blíží tomu, co jídlo v době Husáka skutečně znamenalo. A i když máme větší výběr, je dobré vědět, co kupujeme, odkud to pochází a co to dělá s naším tělem. Abychom se v tom dnešním potravinovém chaosu neztratili, je dobré si připomínat pár základních principů. Není to o návratu do minulosti, ale o návratu ke zdravému selskému rozumu. Co si tedy hlídat “na talíři”? 

• Čtěte složení potravin – čím kratší a srozumitelnější, tím lépe 
• Upřednostněte sezónní a lokální suroviny – víte, odkud jsou a co v nich je 
• Vyhýbejte se uzeninám s nízkým obsahem masa a dlouhým seznamem konzervantů 
• Fastfood jako výjimku – ne obědovou normu 
• Vracejte se ke klasice – polévky, luštěniny, domácí pečivo a poctivé vývary 
• Ptejte se, odkud pochází maso, a dejte přednost malovýrobcům a řezníkům, kterým záleží na kvalitě 

Poctivě a v klidu

Možná jsme dnes dál než kdy dřív. Ale možná právě proto dává smysl se občas ohlédnout. Jídlo z dob Husáka nemusí být jen vzpomínka – může být inspirací, jak jíst s rozumem, poctivě a v klidu. A když se vrátíme k jednoduchosti, sezónnosti a společnému stolu, může být zdravější nejen naše tělo, ale i naše vztahy. 

Zdroje: bmcpublichealth.biomedcentral.com, nih.gov, aktualne.cz