Tohle říkáme dětem z lásky. Ale podle expertů tím ničíme jejich psychiku

Doba se mění a s ní i přístup k výchově dětí. Nastupující generace rodičů má ale nelehký úkol prolomit staré návyky minulých generací. Každý určitě slyšel od rodičů spoustu věcí, které v tu chvíli zněly jako nevinná výchovná rada. Když se na ně ale podíváte s odstupem, uvidíte, že dnes by vás to třeba i ranilo, ale jako dítě jste to nevnímali.

Posloucháte svoje dítě, nebo nad tím mávnete rukou?

Když milá slova bolí

Minulé generace měly k výchově svérázný přístup. S dětmi se moc nepáraly a snažily se vychovat slušné lidi. Tato výchova určitě byla ku prospěchu, ale ne úplně ve všech ohledech. Určitě každý z nás slyšel věty typu: „Nebreč, nejsi už přece mimino“, „Musíš to vydržet, nejsi přece slaboch“ nebo „Musíš poslouchat, jinak nic nedostaneš“.

Na první pohled to zní jako motivace, ve skutečnosti tím zpochybňujete dětské emoce a říkáte jim, že jejich názor není důležitý a musí celý život poslouchat. Výsledkem může být utlumené sebevědomí a dlouhodobé problémy s vyjadřováním pocitů.

Například studie z roku 2024 ukazuje, že pokud se dostatečně nevěnujeme potřebám a citům dítěte, mají potom v dospělosti problém své emoce projevit nebo o nich mluvit. Projekt z Harvardovy univerzity „Toxic Stress“ uvádí, že potlačování dětských emocí a potřeb od nejbližších osob, jako jsou rodiče, může způsobit tzv. toxický stres neboli stav, kdy v těle i mozku dochází k zakořenění nezdravých vzorců, které se v dospělosti těžko mění.

Jedná se vlastně o zanedbávání, při němž rodiče přehlížejí, zlehčují nebo ignorují dětské pocity, čímž jim dávají najevo, že to není důležité. To může v dospělosti vést v nejhorších případech až k depresi, úzkostem a neschopnosti projevovat emoce.

Čemu se vyhnout?

Mnoho rodičů nevědomky používá věty, které mohou dítěti ublížit. Můžou to být například věty: „Nebreč, nejsi přece mimino.“ Dítěti tak vlastně říkáte, že jeho emoce nejsou důležité, že musí být silný, a hlavně nikdy nebrečet. Přitom je to normální lidská vlastnost, a ne projev slabosti. Postupně dítě přestane emocím věřit a projevovat je.

„Buď hodný/á, nebo nic nedostaneš.“ Tady už se kombinuje manipulace s podmíněnou láskou. Dítě tím naučíte, že lásku si musí zasloužit a aby něco dostalo, musí celý život poslouchat a jít s davem. „Musíš být nejlepší, to musíš zvládnout.“ Tlak rodičů na to, aby dítě ve všem vynikalo i za cenu toho, že je nešťastné, je špatný. Dítě má pak v dospělosti pocit, že když nebude ve všem perfektní, nestojí za nic. Tito lidé pak čelí obrovskému tlaku a stresu z neúspěchu. A nedokonalost berou jako selhání.

Ti, kteří nás znají nejlépe

Zahraniční odborníci v čele se Shefali Tsabary, psycholožkou, zdůrazňují, že rodiče často zadupou jedinečnost dítěte právě kvůli těmto zdánlivě nevinným větám. Psycholožka upozorňuje: „Když jste rodičem, je důležité si uvědomit, že nevychováváte „malé já“, ale novou duši v novém těle s vlastním podpisem.“ Navíc ve svém rozhovoru řekla, že taková komunikace vede k tomu, že děti mají pocit, že nikdy nejsou dost dobré, když nesplní očekávání rodičů.

Jak s dítětem mluvit správně

Psychologové zdůrazňují nutnost uznání emocí, tedy toho, co dítě cítí, aniž bychom to zpochybňovali. Je důležité mu dát najevo, že jeho názor a pocity jsou důležité a záleží na nich. To posiluje vzájemný vztah mezi rodičem a dítětem.

Prakticky to zkuste říct například takto:

• Místo „Nebreč, to přece nic není“ zkuste: „Mrzí tě to, chceš mi o tom říct?“
• Místo „Musíš být nejlepší“: „Je v pořádku být nejlepší, ale i nebýt úplně nejlepší, i tak jsi šikovný/á.“

Výzkumy ukazují, že děti, které dostávají takovou zpětnou vazbu a o svých emocích mluví, prokazují v dospělosti lepší schopnost vyjadřování a nižší míru úzkostí.

Výchova nové generace

Vyvíjí se doba i společnost. S tím se mění i přístupy k zažitým zvykům. To, co platilo dřív, už v dnešní době často neobstojí. Nastupující generace rodičů se snaží svým dětem porozumět a dát jim to, co sami možná neměli. Nový model výchovy je založen na podobném principu, jen s rozdílem, že se dětské emoce nezpochybňují, ale naopak vyslechnou. Celá komunikace s dítětem je velmi důležitá pro jeho dospělý život. Například to, že muži pláčou, není projev slabosti, ale naopak projev síly a vyspělosti.

Buďte tu pro ně

Slova mají sílu pomoci, ale i ublížit. Možná to zní bláhově, že bychom s dětmi měli komunikovat jako s dospělými, ale stačí s nimi jen mluvit a především poslouchat. Pokud budeme jejich emoce znevažovat, protože jsou to přece děti, můžeme jim do budoucna zadělat na problém. Pokud si svoje děti vyslechnete, nejen, že si tvoříte zdravý vztah s potomkem, ale zároveň budou v dospělosti bez problémů.

Možná o tom ani nevíte a svým dětem zaděláváte na možný problém. Takže příště, až budete chtít nad názorem svého dítěte mávnout rukou, zkuste si ho nejdřív vyslechnout. Třeba se o svém prckovi dozvíte něco více.