Odborníci odhalili největší český kýč: Dřív po tomhle koberci chodil Čapek, dnes by na něj nestoupl ani Aladin

Na světě existuje mnoho mýtů o kouzelných kobercích, které mají magickou moc. Umožňují například svému majiteli létat, jak to můžeme znát z pohádek. I ve skutečnosti však existují koberce, které mají takřka magickou moc. Mezi ně patří jeden kultovní kousek, který se svého času stal inspirací pro samotného Karla Čapka. Ten mu propadl na první pohled a napsal díky němu jeden ze svých známých příběhů.

Magickou moc člověk zpravidla připisuje jen předmětům z pohádek a mýtů. I ve skutečnosti se však dají najít předměty, které mají svoje kouzlo. To kouzlo je mnohdy tak silné, že se pro někoho stane inspirací. Jedním z takovýchto kouzelných předmětů byl slavný koberec, který se neznámo jak objevil v jednom pražském obchodě. Tam ho našel jeden z našich největších spisovatelů a byl jím naprosto uchvácen.

Koberec, který očaroval Karla Čapka

Koberec, o kterém se dnes bavíme, sice není kouzelný v tom pravém slova smyslu. Jeho existence je však opředena řadou tajemství, takže by vlastně kouzelný tak trochu mohl být. V dobách, když byl Karel Čapek úspěšným mladým novinářem, se u něj objevila nová vášeň. Tou bylo nadšení pro orientální koberce, které v sobě objevil díky své dobré přítelkyni Věře Hrůzové.

Když si Karel Čapek nechal ve dvacátých letech stavět svoji vilu, značilo to u něj období jeho nejčastějších nákupů orientálních koberců, kterými se snažil vyplnit hluché místo v domácnosti. Při jeho bádání ho jeho cesta přivedla i do legendárního obchodu paní Heleny Zajíčkové. Ta ve svém podniku měla koberec, který se tam dostal neznámo jak. Karla Čapka však naprosto uchvátil.

Ačkoliv se obchodnice, neuvolila koberec prodat, Karel Čapek na něj dosáhnul alespoň skrze literaturu. Jeho kultovní povídka Čintamani a ptáci je založená právě na tomto koberci. Byl již prochozený, vzory byly vybledlé, ale měl kouzlo, které spisovatele nakoplo k tvorbě.

Komunistům unikl jen o vlásek

Zběhlá obchodnice Helena Zajíčková neměla jen tak ledajaký obchůdek, ale oblíbený podnik, který vyhledávalo široké spektrum lidí. Byla natolik vyhlášená, že dodávala koberce i do Pražského hradu. Koberec pravděpodobně z tureckého města Selendi z poloviny 16. století se do jejího obchodu dostal pravděpodobně v moment, když tam neznámá osoba přinesla řadu koberců k vyčištění a zapomněla si ho vyzvednout.

Obchodnice se tak dostala k jednomu z nejvíce raritních tureckých koberců v Česku. Současní restaurátoři totiž tvrdí, že tento typ koberce je skutečnou raritou a podobných kusů existují po celém světě maximálně desítky. Paní Zajíčková si naštěstí dobře uvědomovala hodnotu svého pokladu a odmítala se ho zbavit.

Tento koberec se vyznačoval bílou půdou, takže byl oproti výrazněji barevným kobercům, které byly tehdy v oblibě, zdánlivě nevýrazný. To jej pravděpodobně zachránilo před komunisty. Když v 50. letech zestátnili firmu paní Zajíčkové, koberec naštěstí úředníkům do oka nepadl. Mohl tak zůstat v majetku rodiny.

Dnes je to jen kýč

Po více než čtyřech stoletích svojí existence je legendární koberec bohužel ve velmi opotřebeném stavu. Vzor je vybledlý, koberec je místy rozpáraný a prochozený. Podle bytových designérů jsou podobné koberce největším českým kýčem.

Přes to se však jedná o raritní a vzácný kus, který má snad nevyčíslitelnou hodnotu. Od rodiny paní Zajíčkové koberec po Sametové revoluci odkoupila Národní galerie, která ho má dodnes ve své sbírce.

Koupě koberce od rodiny paní Zajíčkové proběhla v roce 2014. V minulosti byl koberec přímo vystavován a to v roce 2018 při příležitosti 50 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. V současné době bohužel výstava neprobíhá.

Národní galerie má koberec stále dobře skrytý, chráněný před vnějšími vlivy. Nezbývá než doufat, že se nám v budoucnu poštěstí a budeme se na něj moci znovu podívat. Třeba podlehneme jeho kouzlu stejně, jako kdysi Karel Čapek.

zdroje: vltava.rozhlas.cz, irozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz