Minimalismus dostává na frak. Češi se při sledování televize vracejí ke starým socialistickým gaučům

Obvykle si povídáme o starém haraburdí, které leží zaprášené někde na půdě nebo ve sklepě, nevzdává to a čeká… Čeká, jestli si někdo uvědomí, že v koloběhu času se z něj staly finančně zajímavé sběratelské předměty. Jenže tak to nemusí být vždycky. Sběratelskou hodnotu nemusí mít jen věci, které leží někde v koutě bez povšimnutí. Někdy ji má i to, co běžně používáme.

Tentokrát jde o vybavení, bez nějž by nebyl obývák obývákem. Všichni jsme na něm vyrůstali, koukali na Večerníček a občas tajně i na filmy, označené hvězdičkou. Ano, ano. Gauč. Sedačka. Pohovka.

Gauč, který nás zná nazpaměť

Z tohoto starého kusu nábytku, který by se dal nazvat králem obýváků, se stal designový poklad. Každá rodina měla a má ten svůj. Někde šlo jen o jakousi jednoduchou pohovku, jinde to byla rohová sedačka, která zabrala půl obýváku i půlku vašeho života.

Na tomto gauči jsme nevysedávali jen při odpočinku nebo při kávičce s návštěvou. Trávili jsme na něm spoustu času u televize a sledovali Bohdalovou se Šípem a jejich skvělé scénky. Viděli jsme na nich Arabelu, Dallas, Pelíšky i Kolju. Byly to tiché kulisy našeho dětství, puberty i prvních dospělých krizí.

Vzpoura proti minimalistickým prknům

Některé gauče a sedačky se tvářily moderně, ale po dvou hodinách sezení jsme měli pocit, že jsme absolvovali kurz přežití. Jiné byly tak pohodlné, že se nám je nechtělo opouštět a u zapnuté televize jsme na nich usínali. A právě z těchto sedaček, či jak je chcete nazývat, se staly předměty, po nichž se všude pátrá. Retro sedačky a gauče z 50. až 90. let dnes zkupují sběratelé a designéři. Avšak také lidé, kteří pochopili, že život je příliš krátký na to, aby ho člověk proseděl na minimalistickém prkně.

Posledních deset či dvacet let nám totiž interiérové trendy tvrdily, že méně může být více. Že gauč má být subtilní a nezabírat půlku místnosti. Jenže lidé se začali vracet k tomu, co je skutečně pohodlné. A tak se ve společnosti objevil nebývalý zájem o gauče, které mají mohutnější vzhled a pořádné polstrování. A když něco takového neseženou v běžných prodejnách nábytku, neváhají navštívit různé bazary a pořídit si ho tam.

Sběratelé vs. uživatelé: kdo z koho

A tak se některé domácnosti stávají konkurencí sběratelů, kteří chtějí tyto staré obrovské sedačky a gauče ke svým účelům. Někdy se stanou součástí retro sbírky, jindy jsou ale restaurovány a nabízeny znovu k prodeji.

Máte i vy v obýváku moderní gauč, který vás už tlačí, nebo se tak trochu rozpadá? Jeho kostra totiž není ze dřeva, ale z jakési lepené směsi, v níž už šrouby nedrží… Možná přišel čas pořídit si staronový. Bytelný, mohutnější konstrukce a vintage vzhledu. Třeba ten, co některý ze sběratelů nechal renovovat a znovu uvádí na trh.

Retro, které dává smysl

Anebo sedíte na staré pohovce, která je podle vás retro či dokonce starožitná a chtěli byste novou, modernější? Sběratelé se zblázní radostí, až jim ji předvedete. Zatímco vy přemýšlíte, jestli si koupit novou za deset tisíc, někdo jiný vám za tu starou dá i pětkrát víc. Některé modely dnes mohou mít cenu 40–60 tisíc. A ty ikonické, od českých návrhářů jako byl Halabala nebo Jiroutek, klidně i víc.

Je to nostalgie, která funguje, a pohodlí, které se nedá nahradit. Třeba taková funkcionalistická pohovka s mosaznou konstrukcí může mít cenu kolem 80 tisíc. Starožitná sedačka s křesly víc než 50 tisíc. Cena jednoduché rozkládací pohovky, design Miroslava Navrátila z 60. až 70. let, se může pohybovat mezi 8 až 15 tisíci.

Král se vrací domů

Pro někoho je starý masivní gauč jen kus nábytku. Pro jiného rodinný kronikář, filmový parťák, postel pro hosty a místo, kde se odehrává rodinný život. A teď, když se vrací do módy, je možná čas podívat se na ten váš jinýma očima. Možná je to jen starý krám. Ale možná designový poklad, který čeká na svůj návrat na scénu.

A proč se vrací? Protože jsme unavení. Minimalismus nám připadal krásný a stylový, dokud jsme v něm nemuseli žít 24 hodin denně. Jenže pak přišla pandemie, home office, nekonečné večery doma a my jsme najednou zjistili, že potřebujeme gauč, který nás obejme. A tak se vrací velké tvary, měkké polštáře, výrazné barvy. Jsou to třeba zrovna ty gauče, které někdo nabídl sběratelům. Ti je nechali restaurovat. Gauče, co přežijí generace.

Dostává minimalismus na frak i u vás, anebo si vystačíte jen s několika věcmi?

Zdroje: Aukro, SBazar, NábytekBazoš