Bacha, tohle je největší hrozba všech houbařů v Česku: Tváří se jako jedlá houba, ale je to smrtka s kloboukem

České lesy skrývají houby, které dokážou ošálit i zkušené sběrače svým klamavě nevinným vzhledem. Jedna z našich nejzákeřnějších hub dokáže napodobit oblíbené jedlé druhy s takovou dokonalostí, že mnohý houbař na její lest skočí. Vědci dodnes nerozluštili tajemství jejího jedu, přesto vědí, že dokáže způsobit měsíce trvající potíže. U dětských obětí byly zaznamenány dlouhodobé depresivní stavy. 

Klobouk má v průměru 5 až 20 centimetrů a prochází zajímavým vývojem. Mladé exempláře připomínají malý kopec s podvinutými okraji, které se postupně vyrovnávají a ve středu jim vyrůstá tupý hrbol. Zbarvení houby je klamně nenápadné, světlé tóny od bělavé přes nažloutlou až po okrovou barvu nevyvolávají žádné podezření. 

Lupeny začínají žlutavě, pak přecházejí do růžova a nakonec hnědnou. Jsou široké a řídké, připojené k třeni. Ten je válcovitý, bílý až nažloutlý, vláknitý a celkem křehký. Celá houba působí masitě a solidně, člověk by kolikrát neřekl, že má před sebou jedovatého zabijáka.

Dužina voní zpočátku docela příjemně po mouce. Jenže jak houba stárne, přidává se do toho odpudivý nádech připomínající zkažené ředkvičky. To už je ale obvykle pozdě na rozpoznání.

Kde a kdy roste?

Závojenka olovová má ráda teplé listnaté lesy, nejlépe s vápenitým podložím, a miluje společnost dubů, habrů a buků. Objevuje se od května do září, ale nebývá nijak častá. V Česku roste hlavně v teplejších oblastech, jinde se s ní člověk vůbec nepotká. Kromě klasických lesů na ni můžete narazit na hrázích rybníků nebo v parcích. Vyrůstá buď jednotlivě, nebo v malých skupinkách. 

Závojenka olovová dokáže napodobit několik oblíbených jedlých hub. Nezkušení houbaři si ji nejčastěji pletou s mladými hříbky, žampiony, čirůvkou májovkou nebo dokonce s jedlou závojenkou podtrnkou.

Záměna s mladým hřibem

Když hřib dubový ještě nerozbalil pořádně klobouk, může vypadat skoro stejně jako závojenka. Oba mají světlý, masitý vzhled a rostou na podobných místech. Rozlišit je lze jen podle toho, že hřib má pod kloboukem rourky, zatímco závojenka lupeny. Jedlá májovka má také světlý klobouk a moučnou vůni. Hlavním rozdílem jsou lupeny, májovka má lupeny čistě bílé, nikdy se nezabarvují do žluta nebo růžova.

Závojenka podtrnka je naopak jedlá, ale vypadá skoro stejně jako její jedovatá příbuzná. Má podobné růžové lupeny i světlý klobouk. Klíčové je místo růstu, podtrnka roste výhradně pod ovocnými stromy a keři, kdežto olovová preferuje duby, buky a habry.

Příznaky otravy

Závojenka olovová nepatří mezi houby, které by vás zabily na místě, ale dokáže způsobit tak kruté utrpení, že oběti často litují, že přežily. Otrava začíná už za půl hodiny až dvě hodiny po jídle a rozhodně to není nic příjemného. Nejprve přijde nevolnost, pak bouřlivé zvracení a prudké průjmy. 

K tomu se přidávají střevní křeče, bolesti břicha a závratě. Nejhorší je, že to všechno trvá někdy i několik dní. Tělo se postupně vysílí a může dojít k nebezpečné dehydrataci. Zvláštní jsou psychické příznaky. Lidé se stávají zmatenými, trpí depresemi nebo dokonce halucinacemi. U dětí se popisují případy, kdy deprese přetrvávaly měsíce po otravě. 

První pomoc při otravě

Pokud někdo po houbách začne zvracet a má průjmy, čas se krátí. Nejdůležitější je okamžitě zavolat záchrannou službu a mezitím postižené osobě podávat čistou vodu nebo neslazenou minerálku. Alkohol, káva a čaj jsou zakázané.

Užitečné je uchovat zbytky hub nebo zvratků k analýze. Lékaři pak mohou rychleji určit, o jakou otravu jde, a nasadit správnou léčbu. Každá minuta může rozhodovat o tom, jestli to dopadne dobře, nebo špatně.

Zdroje: vesmir.cz, blesk.cz, cs.wikipedia.org