Tohle je nejlepší psí plemeno pro důchodce: Vydrží poslouchat historky z vojny bez mrknutí a stačí mu jen koukat z okna

Ve stáří mnoho z nás touží po tiché a věrné společnosti, která nerozhází domácí klid, nebude vyžadovat nekonečné procházky a výšlapy, ale přinese hlavně radost a přátelství. Pes pro seniora by měl být klidný, mazlivý a nenáročný. Ne každý čtyřnohý kamarád ale splňuje tyto podmínky.

Proto jsme se podívali na plemena, která jsou pro starší lidi skutečně vhodná, a naopak i na ta, která by se v důchodcovské domácnosti nemusela cítit šťastně, stejně jako jejich páníček.

Když pejsek přeroste síly

Některá plemena působí na první pohled neodolatelně, ale za jejich roztomilou fasádou se skrývá výzva, která může být pro člověka ve vyšším věku až příliš. Například border kolie, australský ovčák, jack russell teriér nebo různá bull plemena patří mezi velmi inteligentní a aktivní psy, kteří potřebují dostatek podnětů a pohybu. Nestačí je vzít jednou denně na krátkou procházku, tito psi se potřebují pravidelně fyzicky i psychicky unavovat. Pokud ne, jsou nešťastní, nudí se a mohou ničit vybavení bytu. Stejně tak třeba sibiřský husky nebo německý ovčák, kteří vyžadují zkušenější ruku, disciplínu a velkou dávku aktivity. Jsou to úžasní psi, ale spíš pro mladší a sportovně založené jedince.

Gaučoví společníci

Na opačném konci psího spektra najdeme plemena, která do seniorské domácnosti zapadnou jako ulitá. Mezi hlavní kritéria patří menší velikost, klidná povaha, snadná ovladatelnost a láska ke kontaktu s člověkem. Právě proto odborníci, trenéři i chovatelé doporučují skupinu tzv. gaučových a polštářových plemen, tedy těch, která preferují pohodlí před akcí.

Jedním z nejoblíbenějších psích kandidátů je Kavalír King Charles španěl, který svou laskavou povahou a vrozenou přítulností zaujme hned při prvním setkání. Jeho elegantní vzhled neklame, ve skutečnosti jde o výborně přizpůsobivého psa, který nevyžaduje složitý výcvik, je společenský a spokojí se s kratšími procházkami. Rád si hraje, ale stejně rád si s vámi zdřímne u televize. Je to zkrátka pes, který vás miluje takové, jací jste.

Další výbornou volbou jsou plemena jako mops nebo francouzský buldoček. Tito psi se hodí především do bytu a nevykazují žádné nároky na dlouhé výlety. Jsou vděční za každý dotek a jejich vrnění nebo chrčení při spánku se časem stane tím nejpříjemnějším bílým šumem vašeho domova. Navíc nepotřebují složitou péči o srst a jsou velmi odolní vůči změnám.

Pokud vás okouzluje elegance a chundelaté hebké kožíšky, pravděpodobně podlehnete kouzlu maltézského psíka. Jeho srst sice vyžaduje pravidelné česání nebo návštěvu psího salónu, ale na oplátku dostanete klidného a vnímavého společníka, který přesně odhadne vaši náladu. Je to pes, který se k vám tulí, neštěká zbytečně, nepotřebuje neustálý pohyb, ale miluje přítomnost svého pána.

Krátké nohy a velká osobnost

Zvláštní kapitolou je pes, který byl miláčkem nejen Británie, ale i jedné z nejznámějších osobností královského dvora, velšský corgi. Tento pejsek s podvozkem těsně nad zemí má veselou povahu, je přizpůsobivý, mazlivý a nenáročný na prostor. Má sice o trochu víc energie než zmínění mopsíci nebo maltézáčci, ale díky své stavbě těla a povaze se bez problémů přizpůsobí pomalejšímu tempu. Jeho největší devizou je věrnost a nadšení pro každý kontakt se svou rodinou.

A vítězem je…

Ačkoliv všechna výše zmíněná plemena mají své kouzlo, zlatou medaili si jednoznačně odnáší Kavalír King Charles španěl. Nejen kvůli své pohodové a vyrovnané povaze, ale i proto, že je univerzálně přizpůsobivý. Nevadí mu malý byt, umí být aktivní, když je potřeba, a zároveň je klidný, když odpočíváte. Navíc má přátelský vztah k dětem, dalším zvířatům a výborně zvládá i změny prostředí nebo režimu. Je to zkrátka ideální společník pro klidný a radostný důchod.

Pořízení psa v seniorském věku je krok, který může proměnit váš život k lepšímu. Nejenže vás donutí pravidelně se hýbat, ale přinese vám lásku, přítomnost a smysl pro zodpovědnost. A ať už si vyberete jakéhokoliv pejska, jedno je jisté: už nikdy nebudete sami. Jak kdysi trefně řekl Gerald Durrell: „Dům není domovem, dokud v něm není pes.“ A v seniorském věku to platí dvojnásob.