Tento český film je jedním z našich největších mistrovských děl. Nikdo ale dodnes nerozumí jeho názvu

Zná ho většina z nás. Na svém kontě má Křišťálový glóbus a několik ocenění Českého lva za nejlepší film, divácky nejúspěšnější film, za nejlepší scénář, plakát i za nejlepší herecké výkony. Je jedním z našich největších mistrovských filmů. Význam názvu tohoto kultovního filmu z roku 2003 ale stále zůstává záhadou.

Socialistické Československo nebyla pouze všudypřítomná propaganda, cenzura, uniformita, fronta na banány a obtížné shánění běžných věcí. Skutečnost byla mnohem hlubší než propaganda, nutnost dávat si pozor na jazyk a ubíjející šeď.

V nemilosti režimu

Pod pojmem být v nemilosti komunistického režimu si obvykle představíme disidenty. Ne každý, kdo se ocitl v nepřízni režimu, poznal brutalitu výslechů a vězení. Sesazení z funkce, vyhazov z práce, nemožnost hrát v divadle, filmu nebo vystavovat svá díla, byly běžné tehdejší praktiky.

V té době neexistovala nezaměstnanost, kdo byl vyhozen z práce, musel si najít nějakou nekvalifikovanou práci, o kterou nebyl zájem. V době socialismu existovaly nekvalifikované, mizerně placené práce, například uklízečka nebo sanitárka, pomocná síla ve zdravotnictví.

Štěstí v neštěstí

Hrdina filmu, akademický sochař Bedřich Mára, kterého ztvárnil Boleslav Polívka, je z politických důvodů sesazen z místa vedoucího ateliéru na pražské Akademii. Nesmí vystavovat. Živí ho pouze občasné zakázky. Jeho žena keramička Alena není na tom o nic lépe. Jediným jejich štěstím je, že se mohou živit výrobou keramických kýčů.

Ta jim sice mnoho peněz nepřináší, ale uživí je. Díky tomu nejsou nuceni vykonávat nekvalifikovanou mizerně placenou práci. Mára může skrývat svoji situaci za maskou líného bohéma. Jejich život je přesto těžký. Spolu se svými dvěma syny živoří na okraji společnosti. Jejich domovem je malý činžovní byt na pražském Libeňském ostrově.

Šplhouni a pokrytci

Na výsluní přízně tehdejšího režimu se hřáli nejen donašeči a kariéristé, schopní pro bohatství a vliv prodat i vlastní rodinu. Dobře se dařilo také podlézavcům typu Hujera z filmu Marečku, podejte mi pero. Podobnými šplhouny byl ředitel základní školy Míla Břečka a jeho ambiciózní manželka v podání Jaroslava Duška a Vilmy Cibulkové. Oba manželé snadno proplouvají úskalími tehdejší doby.

Lži a přetvářky jim nedělají potíže. Občas se však i v nich ozve svědomí. Dokáží ho však snadno umlčet pokryteckým zdůvodněním svého jednání: „Někdo musí plavat s nimi, aby situaci změkčoval, někdo se musí obětovat!“

Šance na zlepšení situace

Ve skutečnosti pro ty, kteří se dostali do nemilosti režimu, obvykle žádná šance na zlepšení situace nebyla. Pokud se přece jen objevila, cena byla příliš vysoká. Podlézat režimu a přetvařovat se a někdy i stát se donašečem. Mnozí lidé si chtěli zachovat charakter, nechtěli si pokřivit páteř. Zůstali proto v nemilosti, na okraji společnosti, která je tolerovala, ale pečlivě sledovala.

Na rozdíl od tvrdé reality není po sochaři Márovi nic takového požadováno. Dostal příležitost vytvořit sochu generála Rybalkova, aniž by byl nucen zadat si s režimem.

Nejen milostná dobrodružství

Film je plný dobrodružství, nejen těch milostných. Úspěšné přežívání v nemilosti režimu je samo o sobě nemalým dobrodružstvím. Mára dostane šílený nápad, který by mu vynesl několik let pobytu ve vězení. Zazdít do mozaiky, kterou instaloval ve škole, protikomunistický manifest jako poselství příštím generacím. Mozaiku je však nucen odinstalovat, naštěstí se mu podaří zničit ono poselství.

O horké chvilky se postarají také aktéři milostných dobrodružství. Jako v každé komedii, tak i v tomto filmu nakonec vše dobře dopadne.

Tajemný název

Film má krátký název, Pupendo. Název, kterému nikdo nerozumí. Vysvětlení režiséra filmu, Jana Hřebejka nedalo žádnou nápovědu k rozluštění záhadného názvu: „Je to takové Pupendo bez humoru, dramatický příběh, který se odehrává v tom samém období.“

Ani název knihy, která byla inspirací filmu, není srozumitelný. Jedná se o novelu Petra Šabacha „Opilé banány.“ Navzdory záhadnému, nesrozumitelnému názvu film kromě Křišťálového glóbusu získal rekordních osm Českých lvů. Všechna ocenění byla udělena v roce 2003. Ocenění si odnesli herci Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Vilma Cibulková a scénárista Petr Jarchovský.

Zdroj: csfd.cz, cs.wikipedia.org, filmovyprehled.cz