Už 100 let to jíme s pocitem, že je to zdravé. Dřív to byla delikatesa, dnes spíš chemický experiment

Naše národní kuchyně není zrovna příkladem zdravého stravování. Smažený řízek nebo svíčková tak nesmí chybět. Většina z nás navíc nekouká na to, co přesně konzumuje, důležité je, aby to bylo rychlé, levné a co nejvíce chutné. Jedna potravina se na první pohled tváří jako zdravý mléčný výrobek, přitom tomu tak úplně není. 

Všichni ve všední dny ráno spěchají, rodiče do práce a děti do školy. V kuchyni panuje obvyklý ranní shon a na přípravu snídaně zbývá jen pár minut. Z lednice rychle vytahujete povědomou kulatou krabičku nebo plastový kelímek, berete nůž a během několika vteřin mažete chleba. Svačina je zabalená, případně snídaně leží na stole a rodina může v mžiku vyrazit. 

Příběh začíná před více než sto lety

Švýcarští obchodníci bojovali s tím, že se jejich vynikající sýry kazily během dlouhé cesty lodí do zámoří. Snažili se tak vymyslet, jak prodloužit jejich životnost. V roce 1911 se jim to konečně povedlo, sýr roztavili a přidali do něj speciální přísady.

U nás se první tavírny otevřely ve dvacátých letech minulého století. Od té doby se taveňáky staly neodmyslitelnou součástí českých ledniček. Generace Čechů věřily, že dělají dobře, když mažou dětem taveňák na svačinu. Dnes už víme, že to byla chyba.

Podívejme se na výrobní proces

 Základem jsou různé druhy sýrů, často takové, které by se samostatně špatně prodávaly kvůli vzhledovým vadám. Ty se smíchají, přidá se voda a klíčová ingredience, kterou je tavicí sůl. Směs se zahřívá na teplotu kolem 90 stupňů Celsia a postupně se mění v hladkou hmotu. Bez těchto solí by tavený sýr nemohl existovat. Právě díky nim tavený sýr vydrží tak dlouho.

Televizní reklamy roky hlásají, že jsou tavené sýry bohaté na vápník. Technicky vzato mají pravdu, vápník tam je. Jenže přítomnost fosforečnanů vytváří v těle takové podmínky, že se vápník špatně vstřebává. Pro správný růst kostí potřebuje tělo specifický poměr vápníku a fosforu. U běžných tvrdých sýrů je tento poměr v pořádku. U tavených je situace o poznání horší. 

Sodíková a chemická nadílka na talíři

Sto gramů taveného sýra obsahuje tolik sodíku, že pokryjete významnou část denního limitu. Pro lidi s vysokým tlakem nebo problémy s ledvinami tak může být pravidelná konzumace riziková. Nezapomínejme ani na tuky. Běžný tavený sýr obsahuje především nasycené tuky živočišného původu. Padesát gramů, což není tak velká porce, vám dodá tolik tuku, kolik byste měli přijmout za celé dopoledne.

Výrobci se brání a argumentují kvalitními surovinami, zachovanými bílkovinami či tradicí. To všechno může být pravda, ale problém s fosforečnany a jejich účinky na metabolismus minerálů tím nezmizí. Zajímavá je i cena. Když spočítáte cenu za kilogram, zjistíte, že tavené sýry vůbec nejsou levnou záležitostí. 

Kdo jsou největší konzumenti těchto potravin?

Bohužel právě ty skupiny, kterým mohou uškodit nejvíce. Děti, které potřebují kvalitní vápník pro růst, nebo senioři, jejichž kosti už tak ztrácejí pevnost. Těmto dvěma skupinám by bylo mnohem lepší dát kousek obyčejného tvrdého sýra nebo tvaroh. Dobrou zprávou je, že trh nabízí spoustu lepších možností, jako jsou čerstvé měkké sýry, kvalitní tvaroh, žervé nebo cottage. 

Všechny poskytují plnohodnotné mléčné bílkoviny, vápník, a to bez problematických přísad. Také můžete experimentovat s domácími pomazánkami. Co takhle k večeři připravit tvaroh smíchaný s jogurtem, česnekem a bylinkami? Variant je mnoho.

Když si však dáte jednou týdně trojúhelníček k pivu nebo použijete tavený sýr do omáčky, svět se nezboří. Problém nastává, když je jíte každý den.