Řekl mi, že náš vztah je jako tahle česká pohádka. Já se sbalila a utekla rychleji než Trávníček za Šafránkovou v Popelce

Slova často dokážou očarovat stejně jako vůně čerstvě upečeného perníčku. Stačí chvíle nepozornosti a ocitnete se v příběhu, který se sice tváří jako pohádka, ale uvnitř skrývá temná zákoutí. Kde je hranice mezi kouzlem a klamem? A co se stane, když hrdinka pohádky odmítne čekat, až ji někdo vysvobodí? 

Pohádky nás vesele provázejí už od dětství a učí nás základní vzorce o lásce, dobru a zlu. Jenže tyto příběhy vlastně nejsou jen zábavou, protože působí na naše podvědomí a předkládají nám role, které si někdy přenášíme i v dospělosti do vztahů. Perníková chaloupka nebo Šípková Růženka na první pohled vypadají úplně nevinně, ale při bližším pohledu se ukazuje, že nesou varovné signály. Vztahy, které se jim podobají, mohou být krásné navenek, ale uvnitř mohou skrývat velmi nebezpečné mechanismy. 

Sladká iluze, která nakonec bolí 

Na začátku vztahu může všechno působit dokonale, kdy vás partner zahrnuje komplimenty, dárky a nekonečnou pozorností. To, co psychologie označuje jako love bombing a co je v našem příběhu symbolicky spojeno s perníkovou chaloupkou, vyvolává pocit jedinečnosti. Stejně jako Jeníček a Mařenka vstupujeme do domečku z perníku s důvěrou, že jsme našli bezpečí. Jenže časem se ukáže, že sladkosti jsou jen past a za zdí stojí čarodějnice v podobě manipulace, kontroly a ztráty svobody. 

Typickým příkladem je vztah, kdy partner sice neustále dává zmíněné dárky a komplimenty, ale zároveň vyžaduje protislužby: „Já ti koupil tohle, tak ty půjdeš se mnou tam, kam dnes chci.“ Zpočátku vypadá jeho náklonnost jako důkaz lásky, ale brzy se mění ve způsob, jak vás spoutat. Podobně může zaznít: „Já jsem kvůli tobě nešel na zápas, tak teď musíš zůstat se mnou doma,“ nebo „Všichni moji přátelé a rodina vědí, že jsme spolu a už si na tebe zvykli, nemůžeš mě teď opustit.“ Tyto výroky se tváří jako argumenty lásky a oběti, ale ve skutečnosti jsou nástrojem, jak druhého udržet v pasti a vyvolat pocit viny. 

Spánek místo života 

Příběh Růženky, která sto let čeká na záchranu, je právě ta pohádka z titulku, aneb metafora vztahu, kde vládne pasivita. Čekat, až přijde někdo druhý a probudí nás k životu, znamená odevzdat vlastní sílu. Moderní interpretace pohádky varují, že spánek symbolizuje psychickou nečinnost, kdy člověk ignoruje varovné signály a spoléhá na druhého. 

V praxi to může vypadat tak, že partnerka přestane rozhodovat o svém životě, třeba volbu své práce, bydlení či financí nechává na partnerovi, protože věří, že on „ví vše lépe“. Přijímá pasivní roli a časem se probouzí do pocitu, že se její vlastní život zastavil. Typickým příkladem může být, když se partnerka vzdá svých koníčků, protože je partner považuje za zbytečné, nebo když odkládá setkání s přáteli s tím, že „on má raději, když jsme doma sami“. Může to být i neochota udělat důležitý krok v kariéře, protože partner ji odrazuje slovy: „Ty na to nemáš, raději buď doma a odpočívej, já se o vše postarám.“ 

Skrytý řetězec mýtů 

Mnoho lidí zůstává ve vztazích, které je ničí, právě proto, že uvěřili romantickým mýtům. „Pravá láska všechno přemůže,“ říká klasický narativ, jenže vědecké studie ukazují, že víra v tyto mýty zvyšuje toleranci k násilí či ponižování. Čím „sladší chaloupka“, tím těžší bývá odchod. Pokud si partnerka říká: „Musím to vydržet, vždyť pravá láska překoná i trápení,“ může se snadno ocitnout v začarovaném kruhu. Místo aby jasně viděla, že partnerovo chování je škodlivé, snaží se přesvědčit samu sebe, že právě toto je důkaz velké lásky. 

Intuice je klíč  

Nejlepším ochráncem není princ ani kouzelný ptáček, ale vlastní intuice. Psychologie ukazuje, že podvědomé signály často odhalí manipulaci dříve, než ji pojmenuje rozum. Stejně jako děti utíkají z perníkové chaloupky, i my máme právo odejít z příběhu, který nás svazuje. Intuice není slabost, je to hlas, který nás vrací zpět k sobě, tak ho poslouchejte. 

Zdroje: psychologytoday.com, en.wikipedia.org, timesofindia.indiatimes.com