Taky jste si mysleli, že je hodné zlatíčko? Ve skutečnosti byl ale největší had, jakého český film poznal

Člověk vždy rád věří tomu, že je schopen číst lidi kolem sebe. Vnímáme jejich činy, způsob vyjadřování a hodnotíme, jestli je ve svém okolí chceme či nikoli. Existují však lidé, kteří se na první pohled tváří spořádaně, ale ve svém nitru skrývají temnotu. Takovou, která dokáže strávit všechno, čeho se dotkne.

Jsou filmy, které sledují jednoduchou dějovou linku. Předloží nám hrdinu, který koná dobro a potýká se se silami zla. Hlavní padouch je mnohdy také jednoduše rozeznatelný a divák tak má k dispozici jednoduše čitelný příběh, se kterým se dokáže ztotožnit. Některé filmy se však vydávají jinou cestou a dávají nám k dispozici komplexní příběh, který diváka dokáže zaskočit.

Legendární dílo Juraje Herze

Jedním z nejvýznamnějších filmových směrů československé kinematografie byla československá nová vlna. Tento směr, inspirovaný zejména francouzskou filmovou školou, se v našich končinách etabloval zejména v průběhu šedesátých let. Umožnil vystoupit na vrchol celé řadě talentovaných autorů, mezi které patří i legendární slovenský režisér Juraj Herz.

Asi nejznámější Herzův snímek je kultovní Spalovač mrtvol. Film vyšel v roce 1969 a byl natočen dle stejnojmenné literární předlohy od Ladislava Fukse. Žánrově se snímek pohybuje v oblasti hororové černé komedie a stylem vychází z německého expresionismu. Příkladem může být využití černobílé barevné palety a výrazně expresivních kamerových úhlů.

O filmu byla napsána spousta článků, rozborů a analýz, ale jeho stěžejním prvkem je jeho hlavní postava. Karel Kopfrkingl, pracovník krematoria, je totiž ztělesněním toho, jak jednoduché je propadnout extremismu a zhoubným myšlenkovým směrům. A to studováním něčeho tak elegantního, jako je v tomto případě tibetské učení.

Z uhlazeného tatínka se stala zrůda

Postava Karla Kopfrkingla ve snímku Spalovač mrtvol je neuvěřitelně komplexně napsaným protagonistou. Na počátku filmu je nám prezentován jako vzorný otec rodiny, který má stabilní zaměstnání a řádně se stará o chod domácnosti. Tráví čas se svými dětmi, kterým s oblibou předčítá z knih o svém milovaném Tibetu.

Divák může sledovat, jak se tento pozitivně a klidně působící muž proměňuje přímo před našimi zraky. Tunelem, kterým se dostává do světa temnoty, se pro něj paradoxně stává právě tibetské učení. Jeho rozpravy o „osvobozování duší“ jsou nakonec faktorem, který ho donutí konat zlo.

Rudolf Hrušínský se jedné ze svých nejvýznamnějších rolí chopil naprosto bravurně. V jeho podání je Kopfrkingl mužem, který navenek působí všedně, ale od prvního momentu je jasné, že se v něm cosi skrývá. Kombinace špičkového herectví a precizně zpracovaného námětu dělá z filmu neopakovatelný zážitek. A jeho dominantou je právě tento otec rodiny, který prochází temnou proměnou.

Snímek nás dodnes inspiruje

Film Spalovač mrtvol i téměř šedesát let od své premiéry zůstává snímkem, který se považuje za špičku tuzemské kinematografie. V rámci udílení cen Sitges Film Festival si tak tento snímek v roce 1972 vysloužil hned tři ocenění. To za nejlepší film pro Juraje Herze, za nejlepšího herce pro Rudolfa Hrušínského a za nejlepší kameru pro Stanislava Milotu.

Není proto s podivem, že Spalovač mrtvol dodnes zůstává dominantou, která se objevuje v nespočtu analýz, článků a rozborů. Právě postava Kopfrkingla svojí komplexitou dává příklad, kterým by se mělo inspirovat mnoho dalších filmů.

Proměna spořádaného otce rodiny v monstrum, které se neštítí ubližovat ani vlastním členům rodiny, je navíc metaforou, která zůstává aktuální napříč epochami. Pracovník krematoria je metaforou pro společnost propadající temným choutkám, kterým předchází zdánlivě šlechetné záměry.

zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, filmovyprehled.cz