Největší omyl české kinematografie: Před 24 lety měl být legendou, ale stal se trapnou „parodií“ za desítky milionů

Když se měl tenhle film dostat do kin, producenti věřili, že půjde o působivé české romantické drama s hvězdným obsazením. Jenže realita byla jiná. Místo emocí a napětí, které tvůrci slibovali, se v kinosálech rozhostilo rozpačité ticho a první diváci začali odcházet už po pár minutách. Kritici mluvili o katastrofě a samotní herci prý litovali, že se na projektu vůbec podíleli.

Byly to roky, kdy česká kinematografie hledala rovnováhu mezi tradicí a novými trendy. Diváci toužili po silných příbězích, ale zároveň po filmech, které by jim připomněly staré časy. Jenže někdy ani velká jména, rozpočet a snaha o návrat ke klasice nestačí. A právě tehdy vznikají díla, o kterých se mluví ještě desítky let. Ne však kvůli jejich úspěchu.

Film, který měl všechno – kromě kvality

Snímek měl být vrcholem českého historického melodramatu. Rozpočet dosáhl přibližně 70 milionů korun, natáčení probíhalo v nejmalebnějších zámcích Česka a v hlavních rolích se objevily tehdejší hvězdy jako Michaela Kuklová, Filip Blažek, Jiří Pomeje nebo Naďa Konvalinková. Jenže výsledek dopadl přesně opačně, než všichni čekali.

Příběh o mladé šlechtičně, zakázané lásce a temných rodinných tajemstvích působil spíš jako parodie na žánr. Kritici nešetřili sarkasmem. Mluvili o historické telenovele, přehlídce klišé a filmu, který se bere vážně, i když by neměl.

Diváci odcházeli, recenze byly nemilosrdné

Film měl v kinech premiéru v roce 2002 a očekávání byla vysoká. Ale hned první projekce ukázaly, že něco je špatně. Diváci často odcházeli z kina už během první hodiny a na ČSFD se hodnocení pohybovalo kolem 8 %. Dnes má sice již 36%, nicméně stejně se jedná o jeden z nejhůře hodnocených českých filmů vůbec.

Recenze tehdy nešetřily ironií a shodovaly se v tom, že film působí přehnaně, neautenticky a divákům chybí opravdová emoce. Kritici se shodli, že šlo o jeden z největších omylů české kinematografie.

Jak se s neúspěchem vyrovnali

Po premiéře film čelil převážně negativnímu přijetí a nízkým průměrným hodnocením na filmových databázích. Zdeněk Troška se následně vrátil k žánrům, s nimiž dlouhodobě slavil úspěch (pohádky a lidové komedie). Film byl pro producenty finančním zklamáním, ale postupně se stal zajímavým studijním příkladem, jak i velký rozpočet nemusí zaručit kvalitu. Přestože komerčně neuspěl, přinesl cenné zkušenosti celému štábu i hereckým představitelům a v odborných debatách bývá často zmiňován jako ukázka přeceňování romantického kýče v době, kdy se diváci začali obracet k realističtějším příběhům.

Proč diváci zůstali chladní

• Scénář plný klišé. Místo napětí působí děj předvídatelně.
• Nadměrný patos. Herci často hrají tak, že divák neví, zda má brečet nebo se smát.
• Vysoká očekávání. Po úspěchu Troškových pohádek byla laťka příliš vysoko.
• Styl mimo dobu. Historický kýč s přehnanou romantikou v době, kdy diváci chtěli realismus.

Když propadák získá druhý život

Ačkoliv Andělská tvář zůstává synonymem filmového propadáku, časem si kolem sebe vytvořila zvláštní auru. Na internetu kolují sestřihy nejbizarnějších scén a film se stal terčem i inspirací pro různé parodie. Dnes má dokonce skupinu fanoušků, kteří ho sledují právě kvůli jeho absurditě.

Možná i proto se dá říct, že Andělská tvář nakonec uspěla. Jen úplně jiným způsobem, než tvůrci zamýšleli. Zůstává připomínkou, že i filmové neúspěchy mají své místo v dějinách. A že mezi neúspěchem a uznáním někdy vede jen tenká hranice.

Dnes už je Andělská tvář spíše připomínkou doby, kdy se český film nebál riskovat. I přes své chyby zůstává součástí kulturní historie. Ne kvůli úspěchu, ale kvůli tomu, jak silnou stopu zanechala. Ukazuje, že i nezdar může být poučením, a že každý film, ať už dopadne jakkoliv, vypovídá něco o době, která ho stvořila. A právě proto se o ní mluví dodnes. S nadsázkou, ale i s jistou nostalgií.

Zdroje: csfd.cz, seznamzpravy.cz, dotyk.cz