Zaměstnanec z hospicu prozradil, jaký film si lidé nejčastěji přejí vidět jako úplně poslední v životě. Odpověď vás rozpláče

Když je člověk nevyléčitelně nemocný a život se pomalu chýlí ke konci, začne si víc vážit obyčejných drobností. Neřeší už, co v životě nestihl nebo co mohl udělat jinak. Chce slyšet známý hlas, cítit dotek blízkého, nebýt celý den sám a někdy chce jen tak sedět a koukat na film, který mu připomene hezké chvíle. Nejen proto, aby utekl před realitou, ale aby si znovu připomněl, že život byl plný smíchu, rodiny a obyčejných okamžiků, které za to stály. 

Hospice nebývají vždy jen místem ticha a bolesti. Naopak jsou často plné láskyplných úsměvů a vzpomínek. Zdravotní sestra Petra, která v paliativní péči pracuje už víc než deset let, vypráví, že jedním z nejčastějších přání pacientů je pustit si nějaký oblíbený film. „Lidé v hospici nechtějí přemýšlet o smrti. Chtějí se zasmát, zavzpomínat, znovu se cítit jako doma,“ říká. 

Podle ní jsou mezi nejžádanějšími snímky české klasiky jako S tebou mě baví svět, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Kolja nebo Marečku, podejte mi pero!. „Tyhle filmy mají v sobě něco, co pacientům umožní vypnout hlavu a zasmát se. Některým připomínají dětství či filmové večery s rodinou a kupu smíchu, který při jejich sledování prožívali. Když si je nyní znovu pustí například nemocný rodič se svými dospělými dětmi, často u konkrétních scén říkají: Teď přijde naše oblíbená scéna! Pamatujete, co jsme se u toho nasmáli?“ popisuje sestra. 

Filmy, které dávají smysl a pocit naplnění 

Nejde ale jen o vzpomínky. Mnozí pacienti volí i filmy s hlubším poselstvím, třeba Forrest Gump, Život je krásný, Zelená míle nebo Amélie z Montmartru. Všechny spojuje jedna konkrétní věc. Připomínají, že život má smysl, i když není vždy dokonalý. „Lidé u nás si často vybírají filmy, které jsou o naději a které i přes všechny nelehké překážky končí v podstatě dobře. Prostě chtějí sledovat emotivní, ale zároveň pozitivní snímky,“ dodává Petra. 

Podle psychologa jednoho nejmenovaného zařízení, má sledování takových filmů terapeutický efekt. „Film pomáhá nemocnému odpoutat pozornost od jeho bolesti a myšlenek na nemoc. Na chvíli zase vrací člověka do světa, kde se směje, prožívá, přemýšlí. V takových momentech není pacient, ale divák, který žije přítomností a užívá si přítomný okamžik,“ vysvětluje. 

Rodinné filmové večery v hospici 

V mnoha hospicích je dnes promítání filmů běžnou součástí péče. Rodiny si nosí třeba i vlastní projektory, pro co nejlepší zážitek, nebo si filmy pouštějí z internetu. „Často se promítá odpoledne či navečer, když se setkají všichni. Děti, někdy i vnoučata, sourozenci a další. Je to jako návrat domů, do chvil, které držely rodinu pohromadě,“ říká sestra. Mnozí pacienti si právě přejí filmy, které kdysi sledovali se svými dětmi, aby si to mohli ještě naposledy zopakovat. 

Co na to říkají odborníci?

Podle odborníků má právě společné trávení času v hospici obrovský význam i pro pozůstalé. Sdílení okamžiků, třeba i u filmu, pomáhá rodinám vytvořit vzpomínku, která všem přináší klid, únik od černých myšlenek, a hlavně kvalitní čas pohromadě. „Hospic může opravdu spojovat. Učí rodiny, že být spolu do poslední chvíle je dar,“ říkají odborníci.

„Pamatuji si paní, která si přála pustit Tři oříšky pro Popelku. Chtěla si ještě jednou udělat filmové Vánoce. Bylo to v létě, ale ona tušila, že ty opravdové už asi nestihne. Dívky z personálu jí tak udělaly vánoční ovocný čaj, zapálily svíčky, přinesly světýlka a výzdobu ze skladu a přání jí splnily. Sledovat tu radost a vděčnost bylo k nezaplacení,“ vzpomíná Petra. 

Zdroje: autorský text na základě rozhovoru s pracovníkem hospice, novinky.cz, idnes.cz, mirror.co.uk