Vypadala jako nevinnost sama, ale její jazyk sekal jako břitva. Přesto jí tleskala celá republika

Na první pohled to byla bytost, která dokázala svou krásou a půvabem omráčit snad celý svět. Její tvář působila, jako kdyby byla bohyně, jenže pod touhle andělskou slupkou se skrývalo něco, co by málokdo čekal. Zlá, pyšná a nafoukaná dívka, která byla pro své okolí pěkně těžkým oříškem na zkousnutí.

A právě díky tomuto paradoxu možná vznikla jedna z nejzapamatovatelnějších postav českého filmu a i přesto, že nám občas trošku brnkala na nervy, stejně jsme ji milovali.

Elegantní, krásná a přesto potvora

V české filmové branži existuje postava, která dokonale zosobňuje větu „zdání klame“. Vypadala jako ztělesněný sen – štíhlá, noblesní, dokonale upravená, s chůzí princezny a úsměvem sfingy. Byla zosobněním elegance, ženskosti a klasické filmové krásy padesátých let. Jenže tahle okouzlující tvář v sobě ukrývala povahu, kterou by jí člověk přičítal spíš zlomyslné čarodějnici než šarmantní ženě.

Byla pyšná tak, že by svou hrdostí dokázala vyplnit snad celý svět. Panovačná, neústupná, někdy až krutá. Obyčejné lidi přehlížela, jako by byli vzduch. Rozkazy metala do všech stran a její chování bylo tak ledové, až by z něj zamrzla i kuchyňská studna. Všechny tyto vlastnosti však vytvořily jednu z nejvýraznějších postav pohádkové historie – postavu, která se na desítky let zapsala do paměti diváků a dodnes se o ní mluví jako o té nejkrásnější filmové potvoře.

Legendární pohádková role

Ano, řeč není o nikom jiném než princezně z pohádky Pyšná princezna z roku 1952 – jedné z největších českých filmových klasik vůbec. Postava Krasomily, která se však chová jako arogantní panovnice, dodala tehdejší kinematografii nový typ hrdinky: krásnou, ale nepřístupnou, éterickou, ale tvrdou. A především pořádně nafoukanou.

Tahle princezna nerada dělá kompromisy, nerada poslouchá rady druhých a už vůbec nerada mění své rozmary. Její chování je místy až šokující. A právě díky tomuto kontrastu – něžná tvář versus tvrdé srdce – vznikl jeden z nejpamátnějších filmových charakterů vůbec, a velký divácký favorit. Ale abych byla úplně spravedlivá, tohle všechno platí pouze o postavě princezny. Herečka, která princeznu ztvárnila, byla jejím povahovým opakem.

Žena, která byla ikonou

Alena Vránová byla a stále je typ herečky, na kterou se nezapomíná a která jen svou krásou a noblesou zlobila srdce stovkám mužů. Vždy dokonale upravená, chytrá, vtipná a milá hvězda o níž kolegové často říkali, že měla noblesu, která se nedala naučit – prostě se s ní narodila. Když přišla na plac, okamžitě bylo jasné, že kamera ji miluje.

Vránová prožila život, který rozhodně nebyl poklidnou pohádkou. Už dětství jí nepřineslo bezpečí a radost – sama později řekla: „Neměla jsem hezké ani dětství.“ Později se potýkala s bolestí i v dospělosti – dva rozvody, z nichž jeden byl velmi veřejný, a tragédie, která zasáhla její domov: její jediná dcera Markéta podlehla závislosti a zemřela předčasně ve věku 55 let. Přesto Alena zůstala silná. Nepodlehla hořkosti, našla útočiště v lásce k vnučce a pravnoučkům, a kariéru herečky, která pro ni znamenala únik i obživu, dovedla k zářnému úspěchu a dvěma cenám Thálie.

Přestože Pyšná princezna byla na plátně potvora, díky ní vznikla jedna z nejkrásnějších filmových legend. Alena Vránová se skrze tuto roli nesmazatelně zapsala do dějin české kinematografie, a i když hrála mnoho dalších postav, právě tahle pyšná, elegantní a zároveň nezapomenutelně zlá princezna ji vynesla ke slávě.

A tak se k ní každý rok rádi vracíme nejen kvůli kouzlu filmového šarmu padesátých let, ale hlavně kvůli ní. Princezně, která vypadala jako anděl, ale dokázala být pořádná potvora!

Zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, csfd.cz