Češi ji jedí klidně až po 30 dnech. Přitom už po 7 dnech v lednici začíná být nebezpečná

Najdete ji prakticky v každé české lednici a snad nikdo z nás si při otevření sklenice nedělá starosti s tím, jak dlouho tam vlastně leží. Tato oblíbená pochoutka vydrží nenačatá i roky, ale jakmile jednou otočíte víčkem, začíná odpočet času.

Potravina, kterou si v Česku dáváme ke všemu možnému, od bramborového salátu po maso, má totiž i svou temnou stránku.

Doma to máme snad všichni

Skoro v každé české domácnosti najdete alespoň jednu sklenici. Někde jich stojí v lednici hned několik a někoho baví experimentovat s různými příchutěmi. Křupavé, sladkokyselé, s česnekem, s feferonkami, koktejlové nebo klasické, nakládané okurky patří k české kuchyni podobně jako svíčková.

Historie jejich výroby na jižní Moravě sahá až do 16. století, kdy si opat Sebastian Freytag přivezl semena do kláštera u Znojma. V tamním klimatu se okurkám dařilo skvěle a brzy jich bylo víc, než stihli spotřebovat. Z potřeby něco s přebytkem udělat vznikla během 19. století originální receptura, která okurky proslavila i na císařských dvorech.

Dnes se v Bzenci na Hodonínsku vyrobí během tří měsíců sezóny přes 13 milionů sklenic. 

Jak se z čerstvé okurky stane trvanlivá pochoutka

Proces výroby sterilovaných okurek je vlastně malý zázrak. Čerstvě utržené okurky se důkladně očistí, omyjí a poté putují na výrobní linku. Tam přichází na řadu hlavní část celého procesu, tedy sladkokyselý nálev. Ten se vyrábí podle tradiční receptury chráněné už stovky let.

Každá sklenice se naplní, zalije nálevem, vzduchotěsně uzavře a poté míří na sterilizaci. Díky působení vysokých teplot kolem 100 °C se zlikvidují všechny nežádoucí mikroorganismy, jako jsou kvasinky, bakterie a další nepřátelé trvanlivosti. Právě proto potravina vydrží v nenačatém stavu i několik let.

Když při otevírání uslyšíte charakteristický zvuk, jakési cvaknutí nebo lupnutí víčka, znamená to, že obsah zůstal po celou dobu izolovaný od vnějšího prostředí. Tenhle zvuk je vlastně potvrzení, že s okurkami je všechno v pořádku a mikroorganismy se dovnitř nedostaly.

Tak snadné to samozřejmě není

Nenačaté okurky můžete skladovat klidně při pokojové teplotě a vydrží vám i pár let. Ale jakmile sklenici jednou otevřete, pravidla hry se mění. Otevřená sklenice musí do lednice, což většina lidí ví a dodržuje. Ale kolik z nás si skutečně značí datum, kdy jsme tu sklenici načali? A kolik z nás pak opravdu hlídá, jak dlouho mu v lednici ty okurky leží?

Zaměstnanci společnosti Hamé, která okurky vyrábí, doporučují otevřenou sklenici označit datem otevření, abyste měli jasný přehled, do kdy je potřeba dobrotu spotřebovat, aniž by hrozilo, že je zdravotně závadná.

Sladkokyselý nálev sice pomáhá uchovat načaté okurky v lednici o něco déle než běžnou zeleninu, ale rozhodně ne tak dlouho, jak si většina lidí myslí.

Čas v lednici je omezený

Otevřená sklenice by v lednici neměla ležet déle než týden, maximálně deset dní. A přesto si řada českých domácností běžně dopřává nakládačky, které v lednici leží tři týdny, měsíc i déle. I v chladu lednice se po otevření mohou začít množit mikroorganismy. Sladkokyselý nálev sice poskytuje určitou ochranu, ale není všemocný. 

Jak poznáte, že už něco není v pořádku?

Podívejte se na obsah sklenice, pokud vidíte známky plísně, je jasno, celou sklenici bez milosti vyhoďte. Rozhodně nestačí odebrat jen tu část s plísní, protože už je stejně rozptýlená v celém nálevu, i když třeba není vidět.

Pokud okurky zapáchají jinak než obvykle, pokud nálev vypadá zakalený, anebo máte sebemenší pochybnost, že už okurky nejsou v pořádku, vyhoďte je. Lepší je přijít o pár okurek než riskovat zažívací potíže.

Problém je v tom, že zkažené okurky nemusí vždy vypadat nebo chutnat jinak. Plíseň se může objevit kdykoliv, i po dlouhé době, a často ani nezapáchají. Proto je lepší preventivně dodržovat doporučenou dobu skladování.