Slavná česká pohádka s Trávníčkem a Šafránkovou skrývá krutý příběh. Jako děti jsme si toho nevšimli

O Vánocích běží v televizi tak známé filmy, že málokdy se zamyslíme nad jejich příběhem. Známe je tak dlouho, že vlastně nemáme proč zpochybňovat jejich myšlenku anebo pozadí. Často jsou to pak i pohádky, které nemusíme ani pořádně sledovat. Když se ale na chvíli zastavíme a uvědomíme si podstatu, tak najednou zjistíme, že na obrazovce se odehrává něco, co jsme nevnímali.

U téhle pohádky si při troše pozornosti uvědomíte, jak krutá ve skutečnosti je a jak se vše servíruje s takovým úsměvem. Dva mladí muži, kteří vyrostli rychleji než ostatní, jsou od dětství vychovaní k tomu, aby byli silní, zruční a čestní. Mají dobré srdce, umí jezdit na koni, zacházet s mečem a věří, že když člověk obstojí v nástrahách života, tak si zaslouží odměnu. Jenže jejich cesta do světa není výprava za dobrodružstvím, ale spíš sebevražedná mise. Protože zkoušky, ve kterých musí obstát jsou vlastně zkorumpované a úplně postavené na hlavu.

Je to jen pohádka

Jasně, že často tohle můžeme vidět v různých pohádkách a leckdy právě mávneme rukou nad tím se slovy: „Vždyť je to jenom pohádka. A navíc v ní hraje Trávníček a Šafránková.“ Jenže právě to je na tom to nehorší. Ona to totiž není „jen pohádka“, protože je to určeno dětem, které věci vnímají jinou logikou než dospělí.

Tenhle příběh je postaven na něčem, co se celé tváří jen jako nevinná hra. Je to takové neškodné „ukaž, jestli si mě zasloužíš“. Jenže když první z princů selže, čeká ho smrt. A to navíc ve zkouškách, ve kterých nelze uspět. Proto na diváka působí tíha jeho neúspěchu daleko víc a nenese to žádné jiné poselství než to, že když v životě neobstojíte, tak nedostanete druhou šanci.

To je dobré maximálně tak pro vojáky, ale ne pro děti. Děti potřebují vědět, že chybovat je lidské a nesplnit úkol vede k ponaučení a k tomu příště to zkusit jinak, ne že následuje instantní definitivní trest. O to víc, když jde o případ skoro nemožného úkolu. Proto je tahle pohádka krutá.

Úkoly, které nelze splnit

Úkoly navíc nejsou postavené fér. Už ten první, uhlídat stádo ovcí, je ve skutečnosti past. Ne proto, že by si s ním šikovný člověk neporadil, ale proto, že na pozadí úkolu probíhá pokušení, které ale není jasné. V jedné chvíli stačí, aby vás zlákalo něco zdánlivě neškodného, třeba třpytivý kámen, a jste ztracení. Druhý úkol je podobně bezohledný, uhlídat stádo koní. Film se pořád tváří, že jde o „zkoušku odvahy“, jenže už tušíme, že pravidla nejsou nastavená tak, aby někdo vyhrál.

A pak je tu věc, kvůli které celý film působí ještě cyničtěji. Celou dobu totiž není jasné, že jsou v království dvě stejné princezny. A právě na tom stojí největší podraz celého příběhu. Jeden z princů se kdysi vydal za kráskou z portrétu. Pak se stejným způsobem zamiluje další. A oba mají pocit, že bojují o jednu jedinou dívku. Jenže proti nim stojí dvojice, která může kdykoli zamíchat kartami a vytáhnout eso z rukávu. A to je asi to nejkrutější na celé pohádce. Princové tak nejenom musí bojovat o srdce princezny, což v reálném světě nemá své místo, ale ještě bojují o srdce princezny, která si jich ani neváží a snaží se je klamat, co to jde.

Výhra, která vlastně nemá být výhrou

A vlastně největší výhra je to, že přijede třetí princ, kterému je vše jedno, jen chce zachránit svoje bratry a na ničem mu nezáleží. V podstatě jen díky tomu zvítězí, protože si neváží pokladu, kterého najde. S princeznou si dělá, co se mu zachce i když ona v něm vidí svého milého a svojí lhostejností a prostopášným životem se mu podaří vysvobodit bratry, kteří si radostně vezmou za ženy princezny, které je chladnokrevně vedli na smrt.

Tohle se nejvíc ukáže v poslední zkoušce. Jde o závod, u kterého už dopředu cítíte, že je zmanipulovaný. Princ má vyhrát, ale princezna se ho snaží oklamat, aby prohrát a zaplatil i svým životem. A jestli vám v dětství přišlo, že to je jen napínavá scéna, v dospělosti vám dojde, že je to vlastně docela mrazivý obraz zkorumpovaného světa, ve kterým nelze vyhrát. Aby toho nebylo málo tak i prostředí je lehce depresivní a hudba taktéž.

Když je ve hře Erben

Řeč je samozřejmě o pohádce Třetí princ, kterou natočil Antonín Moskalyk podle motivů Erbenovy pohádky O dvou bratřích. Ono už jenom to, že předlohou byl Erben dost vypovídá o tom, že pohádka není zrovna pro děti. No schválně, příště až ji uvidíte, zamyslete se nad tím, jaké poselství.

Zdroje: filmovyprehled.cz, csfd.cz, kinobox.cz