Nejsledovanější seriál komunismu by dnes ani nevznikl. Stačilo by 10 vteřin a byl by konec

Filmový svět je dnes úplně jiný, než byl kdysi. Je v něm totiž mnohem větší svoboda. Na obrazovky se dostane téměř cokoliv, co filmoví producenti vytvoří, a ačkoliv můžou být některé snímky kontroverzní, stále mají ve filmovém světě své místo. Nejednomu z nich by to ale zřejmě ještě před nedávnem neprošlo, protože by je pro jejich obsah pravděpodobně cenzura zakázala. 

Cenzura byla ještě v minulém století něčím zcela běžným, na co byla společnost docela zvyklá. To, co zkrátka nerezonovalo s politickými názory, které dominovaly společnosti, bylo prostě zakázáno. Tato pravidla naštěstí s nástupem demokracie zmizela a my máme obrovskou svobodu nejen ve filmovém světě, ale i v každodenním životě.

Kdy se poprvé objevila cenzura?

Cenzura byla jedním ze základů komunistické politiky v minulém století. Objevila se však už dávno předtím, a to v počátcích starověku, kdy docházelo k pálení knih sofisty Protagora. První oficiálně zaznamenaný důkaz o cenzuře pochází z roku 325, kdy byl zaveden zákazu učení arianismu. Dalším zaznamenaným důkazem je například první katalog zakázaných knih, Decretum Gelasianum, připisovaný papeži Gelasiovi.

Cenzura byly silně využívána církví. S příchodem knihtisku, který je připisován Johannu Gutenbergovi, začalo být mnohem jednodušší šíření tiskovin, které mohly ovlivnit pozici a moc církve ve společnosti. Církvi se nezamlouvalo publikování textů s vědeckými, filozofickými, politickými či teologickými teoriemi. Proto se rozhodla zakázat tiskařům tisknout knihy bez souhlasu církevních autorit.

Cenzura přetrvávala ve společnosti dlouhou dobu a velmi výrazně dominovala v období komunismu. V Československu ji měla na starosti Hlavní správa tiskového dohledu, poté Ústřední publikační správa a nakonec Úřad pro tisk a informace. Mnoho knih tehdy bylo zařazeno na seznam zakázané literatury. Ty, které zůstaly přístupné, ale nesouhlasily s politikou komunismu, byly vydávány v pozměněném znění.

„Média měla za úkol prosazovat zájmy vládnoucí KSČ, formovat souhlasný postoj veřejnosti k její politice a bránit šíření alternativních názorů,“ komentuje téma cenzury mediální historik Daniel Růžička a dodává: „Svoboda médií ano, ale jen taková, jakou komunisté dovolili.“

Cenzura filmů

V letech 1969 až 1989 existoval pojem „trezorový film“, který se používal pro snímky, které byly zakázané po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Jednalo se o zásahy do kultury a veřejného života v socialistickém Československu, které byly zcela běžné i v jiných socialistických státech.

Slovo trezor bylo jakousi metaforou, která znamenala místo, kde byly odkládány filmy, které byly tehdejším režimem vnímány jako ohrožující politickou stabilitu. Cenzuře podléhaly nejen snímky, které byly natočeny v této době, ale i tituly, které vznikly v minulosti. Kontrolu filmu měla na starosti Ideově umělecká rada Filmového studia Barrandov.

Většina filmu zůstala v trezoru až do revoluce, tedy do roku 1989, kdy došlo k pádu komunistického režimu v Československu. Spousta z nich byla poté vrácena zpátky na obrazovky a některé z nich byly teprve dokončovány. V roce 1990–1991 bylo do kin uvedeno víc než 50 trezorových filmů.

Nejsledovanější seriál, který byl čistou propagandou

V období komunismu vzniklo spoustu pořadů, které kralovaly televizním obrazovkám. Dnes by je nejspíš cenzura zakázala. Mezi jeden z nich patří například pořad Třicet případů majora Zemana. Ten má celkově tři série a na televizních obrazovkách se vysílal od roku 1979 do roku 1979.

Jeho příběh vypráví o životních osudech Jana Zemana, který se vrací z koncentračního tábora. Poté, co se mu podaří vyřešit amatérsky jeden případ, ho jeho kamarádi verbují do Sboru národní bezpečnosti, tedy vojensky organizovaného sboru, fungujícího jako represivní složka výkonné moci v Československu v letech 1945–1991, ve kterém následně Zeman slouží.

Tento pořad patří k jednomu z těch, které sloužily čistě k propagandě. Jedná se o jeden z největších ideologických projektů Československé televize, který oslavoval tehdejší vládu a vždy překrucoval všechno v komunistický prospěch. Kdyby vznikl dnes v demokratickém státě, neobstál by ani 10 sekund.

Zdroje: wikisofia.cz, plus.rozhlas.cz, abczech.cz, csfd.cz