Český film, který za socialismu všichni chválili a „papaláši“ ho milovali. Dnes ho nikdo nedokáže dokoukat

V době socialismu bylo na televizní obrazovky uvedeno spousta filmů, které hlavně členové politických komunistických stran a „papaláši“ milovali. Podporovaly totiž tehdejší režim, který byl plný lží, cenzury a omezení. Dnes by spousta z těchto filmů diváci nedokoukali. Neměly totiž s kreativní filmařinou nic společného, spíš naopak, sloužily pouze jako nástroj k propagaci politických názorů.

Socialismus patřil k zvláštním obdobím naší historie. Starší generace na něj mnohdy vzpomíná pozitivně, protože v něm zažívali svá mladá léta, kdy byli plni energie a elánu. Jiní jej zase vnímali jako období, které nabízelo pouze jednu podobu toho, jak žít život. Pravda je taková, že oproti demokracii se jednalo opravdu o velmi omezující režim. Ovlivňoval nejen politickou scénu, ale také i filmový svět.

Život během socialismu

Československo zažívalo v poválečném období náročné časy. I když mělo šanci se vzpamatovat, tehdejší vládnoucí strana tyto šance promrhala. Při svém vládnutí se totiž primárně zaměřovala na objem produkce, nikoli na zisk. Výsledkem této strategie byly prázdné regály v obchodech a fronty skoro na všechno.

Omezení se týkalo zejména dostupnosti potravin. Spousta občanů neměla šanci získat třeba maso nebo mléčné výrobky. Chyběly také ovoce, zejména ty exotické jako jsou například banány, ale třeba i fíky či datle. Kromě toho nakupující v obchodech postrádali třeba kečup nebo klasické uzeniny.

Nikdo také nekladl důraz na ochranu životního prostředí, ani ochranu lidského zdraví. Potraviny v tehdejším období obsahovaly 10× více toxických látek než v současnosti. Například do takové hořčice se přidával benzen, který byl dříve pokládán za konzervant s vynikajícími účinky. Dnes už dobře víme, že se jedná o karcinogen, který vyvolává rakovinu plic a leukémii.

Režim zatajoval důležité informace

Dalším problémem, který byl součástí tohoto období, bylo zatajování důležitých informací. Když se něco nepovedlo, dozvěděl se o tom jen málokdo. Často se jednalo o závažné věci, které by občané měli vědět. Jedním takovým příkladem může být třeba otrava těžkými kovy v roce 1981. Ta se šířila z farmy Trnová u Dobříše a ohrozila tehdy celé Československo.

V návaznosti na tuto situaci došlo k pitvě uhynulých slepic a odebrání vzorků z vajec. Ty prokázaly, že ve vejcích byl překročen limit rtuti, konkrétně 1 400×. Slepicím se totiž do krmiva přidávalo obilí určené k osevu, které bylo mořené právě rtutí.

Filmy jako nástroj propagandy

Stejně tak jako nacisté i komunisté používali film k šíření svých idejí. Ty byly prezentovány třeba ve školách, kde se staly součástí výuky a sloužily jako učební pomůcky. Často se jednalo o snímky, které neprezentovaly nic jiného než tehdejší politické ideologie a hodnoty, jež podporovaly komunismus.

Už po převzetí vlády se komunisté rychle zaměřili na kontrolu všech médií a také filmu. Film byl totiž vnímán jako velmi účinný nástroj k formování veřejného mínění. V roce 1954 byla vytvořena instituce Československý státní film, která kontrolovala veškerou tvorbu, přenos a promítání filmů.

Ve filmech byla zdůrazňována téměř neustále ta samá témata. Mezi ně patřilo zobrazování třídního boje, oslava práce a dělnické třídy a oslava Sovětského svazu. Našli se však i tvůrci, kteří se ve filmech snažili vyjádřit svůj rozpor s tehdejším režimem. Tyto snímky však často končily zákazem a jejich distribuce byla omezená.

Socialistický film, který by dnes nikdo nedokoukal

Filmy, které vznikly za socialismu, jsou velmi odlišné od toho, na co jsme zvyklí dnes. Mezi jeden z nich patří například snímek Rudá záře nad Kladnem, který byl uveden v roce 1955. Byl vytvořen na základě knižní předlohy Antonína Zápotockého a v období socialismu patřil k chváleným snímkům.

Dnes už by film ale pravděpodobně nesklidil takový úspěch. Pro svou ideologickou koncepci a propagandistické prvky by jej hodně diváků nejspíš odsoudilo.

Zdroje: medium.seznam.cz, stoplusjednicka.cz, csfd.cz