Stojan, který má doma dodnes skoro každá babička. Bohužel ale netuší, že má hodnotu přes 40 000 Kč

Kdyby babička věděla, že ten starý stojan na pelargonie jednou bude stát 42 tisíc, asi by ho opatrovala lépe. Nebo možná ne, pro ni to byl zkrátka praktický kus nábytku, na který se daly postavit květináče. Kdežto dnes je z něj sběratelský poklad. 

Květiny na verandě, to byla vždycky taková česká klasika. Zatímco Angličané se pyšnili krásně střiženými trávníky a Francouzi upravenými zahradami, my jsme si vystačili s verandou plnou pelargonií. A kde ty květiny stály? No přece na kovových nebo dřevěných stojanech, které působily, jako by pocházely z nějakého šlechtického sídla.

Pěstování pokojových rostlin a jejich vystavování se rozšířilo v 19. století, kdy se do Evropy dostávaly exotické rostliny z kolonií. Náhle všichni toužili po domácí kapradině, orchideji nebo bromelii. Jenže tyto rostliny vyžadovaly specifickou péči a především důstojnou prezentaci.

Jak poznáte boháče?

Ve viktoriánské éře představoval květinový stojan na verandě nebo v zimní zahradě zhruba to, co dnes luxusní auto. Dokazoval, že máte dostatek financí nejen na vzácné rostliny, ale i vkus a čas se o ně starat. Květinové stojany se staly nezbytnou výbavou každého lepšího bytu a jejich podoba odrážela módní trendy.

Zajímavé je, že tahle vlna zasáhla i nás. Československé domácnosti sice neměly brazilské orchideje, ale pelargonie nebo fialky na secesním stojanu? To už byla jiná. 

Z běžného kousku se stal sběratelský artikl

Secesní stojan z ohýbaného bukového dřeva vynikal tmavou patinou, kovovými detaily a plynulými liniemi. Babičky ho ale vnímaly jen jako praktický kus nábytku, kam se dal umístit květináč. Michael Thonet v 19. století vynalezl technologii ohýbání dřeva párou, což umožňovalo vyrábět nábytek s plynulými křivkami bez nutnosti spojování. 

Jeho židle číslo 14 se prodala v desítkách milionů kusů a dodnes je ikonou designu. Ale Thonet nevyráběl pouze židle, v jeho katalogu figurovaly právě i květinové stojany, mj. model číslo 393. Tento konkrétní model, 80 centimetrů vysoký, byl v předválečném Československu celkem běžný. 

Kupoval se v obchodech s nábytkem za rozumnou cenu a sloužil po generace. Právě proto na něj dnes můžete narazit na tolika půdách a ve sklepích.

Proč cena vyletěla tak vysoko

Mohli bychom teď mluvit o ekonomických záležitostech, o vzácnosti nebo o sběratelském boomu. Ale realita je trošku jiná. Secesní nábytek zažil za posledních dvacet let obrovský comeback. Proč? Zaprvé, secese se vrátila do módy. Zadruhé, Thonet je dnes respektovaná značka a zatřetí, těch stojanů zkrátka moc nezbývá.

Hodně kusů se po válce zničilo, mnohé se rozpadly nebo putovaly při stěhování na skládku. Kdo má originální Thonet stojan v solidním stavu, vlastní kousek historie, takže částka 42 000 Kč už je celkem pochopitelná.

Model 393: jak vypadá a co ho odlišuje

Teď už se nejspíš chystáte na půdu nebo do sklepa zkontrolovat, jestli tam něco podobného neleží. To je dobrá myšlenka, ale jak poznat, že je váš stojan skutečně ten pravý? V prvé řadě hledejte označení. Thonet označoval své výrobky razítky nebo papírovými štítky, i když se časem mohly ztratit. Následně zkontrolujte kvalitu zpracování, ohýbané dřevo má plynulé křivky bez spojovacích míst, povrch je rovnoměrný a detaily jsou precizně provedené. 

Tenhle stojan pamatuje éru, kdy se na verandách popíjelo kafe a debatovalo o politice. Pamatuje první republiku, válečná léta i normalizaci. Držel květináče s pelargoniemi, které přečkávaly zimy zabalené v novinách. Byl přítomen rodinným oslavám, sporům i smířením. A teď možná leží v antikvariátu s cenovkou, která vyráží dech.