Za socialismu si na něj troufli jen odvážní rodiče. V dnešní době toto jméno nosí přes 8 tisíc Čechů

Žijeme v době, která nahrává otevřenosti i výstřednosti a téměř na nic už nepohlížíme jako na něco nepatřičného. Platí to i pro křestní jména. Během poměrně krátké doby jsme rozšířili spektra jmen, která dětem dáváme. Velkými propagátory jsou naše celebrity, v těchto kruzích tak pobíhají děti nesoucí jména Naila, Ariel nebo Tristan. A i když nejspíš ve vašem okolí nikdo takový nežije, vlastně nás taková jména ani nezarazí.

Za minulého režimu to byla jiné. Jakákoli jinakost se považovala za něco, co ve společnosti nemá místo. Rodiče raději své děti pojmenovávali tradičními jmény a nebylo výjimkou, že se ve třídě sešli hned čtyři Marušky, jako se to stalo ve třídě mého tatínka. Tehdy zkrátka platilo, že je nejlepší co nejrychleji zapadnout do davu a zmizet, než být jakkoli viděn. Mezi dětmi tak nepobíhalo příliš mnoho těch, jejichž jména by zaváněla cizinou, náboženstvím nebo přehnanou originalitou.

Jedno jméno mezi ostatními

Když mi tatínek nad starou školní fotkou vyprávěl o svých spolužácích, jeden z nich mě opravdu zaujal. Nešlo ani o jeho další životní osud, ten se, popravdě, nijak významně neodlišoval od osudů ostatních spolužáků. Zaujalo mě hlavně jeho křestní jméno. Dneska patří mezi ta „běžně dávaná“, došlo mi ale, že v generaci mých rodičů znám snad jen jednoho jediného nositele, a to navíc z poměrně kontroverzní slavné české rodiny.

Sám mezi všemi

Táta také vyprávěl, že už v dětství se tento jeho kamarád setkával s nedůvěrou dospělých. Když třeba dostali nové učitele, nad tímhle jménem se většina z nich pozastavila. Pro představu, v roce, ve kterém se narodil můj táta, se narodili údajně jen tři nositelé tohoto křestního jména v celém Československu. I tak prý ale tento spolužák neměl pocit, že by se na něj nahlíželo v negativním smyslu. Naopak, v pubertě prý na svoje jméno úspěšně balil holky.

Sametová revoluce všechno změnila

Po roce 1989 se všechno změnilo. Hranice se otevřely, do našich životů vstoupila zahraniční kultura, filmy, hudba, a s nimi i nové vzory. Podobné to bylo i se jmény. Ta, která dříve platila za nezvyklá či dokonce nevhodná, se najednou stala aktraktivními. Originality jsme se přestali bát. A tak se z jedinečně pojmenovaného spolužáka postupně stal jeden z mnoha Samuelů, kteří se na našem území narodili. V roce 2016 tohle jméno neslo přes 8 tisíc Čechů. Pocházi z hebrejštiny a znamená něco jako „Bůh vyslyšel“ nebo „jméno Boží“. I nadále zůstává oblíbené mezi Židy, používá se ale i v jiných, leckdy zcela ateistických, kulturách.

Jméno spojené s náboženstvím

Samuel přitom nebyl před nástupem socialismu nijak vzácným jménem. Největší slávy dosáhlo na přelomu 19. a 20. století, a to především v židovských rodinách nebo v rodinách silně nábožensky založených. V kalendáři se objevovalo od roku 1957, v roce 1974 však na dlouho zmizelo z kalendáře. Už v roce 1990 se přitom narodilo o téměř 100 procent Samuelů více než v roce revolučním. Tehdy to mohlo ještě vypadat, že nastávající rodiče pohltila euforie z nové doby, jenže populace Samuelů se zvyšovala i v následujících letech. Do kalendáře se tohle jméno vrátilo v roce 1995, podle současného kalendáře slaví Samuelové svůj svátek 1. září a vypadá to, že je z něj už jen tak něco nesesadí.

Kalendář jako odraz společnosti

Dnes už jméno Samuel splývá s běžnou realitou a málokdo by v něm hledal něco neobvyklého. Působí nadčasově a zároveň si zachovalo vazbu na svou dlouhou historii. Navíc se ve stejné podobě vyskytuje v mnoha dalších jazycích. Právě proto snadno zapomínáme, že ještě před několika desítkami let dokázalo vyvolat rozpaky nebo otázky. Možná i jméno, které nosíte vy sami, by tehdy působilo nezvykle nebo příliš odvážně. I v tom je vidět, jak moc se společnost změnila a jak obyčejná křestní jména dokážou vyprávět příběh jednoho národa.

Zdroje: Naše jména, Horoskopy, Porodnice, Kalendář Beda